Na Facebooku je již 300 000 Čechů

S podivem sleduji, jaké haló dělají česká média (často i bulvární) v poslední době okolo Facebooku. A vlastně jsem za to rád, jelikož čím více uživatelů, tím více lidí, které potenciálně může oslovit marketing mých klientů, kteří mají sociální sítě zapojeny do svého mixu.

Každopádně po nějaké době jsem opět koukal na vývoj počtu uživatelů na Facebooku a všechna tahle “mediální masáž” má skutečně reálný dopad - za poslední měsíc se na Facebook přidalo přes 90 000 Čechů, což je číslo více než fascinující. Celkový počet Čechů na Facebooku k dnešnímu dni tak může být někde okolo 300 000. Ovšem pozadu nejsou ani naši slovenští bratři, kde se k Facebooku za poslední měsíc připojilo na 55 000 lidí. Jak k tomu vtipně poznamenal Lubomír Hauerland na Twitteru, brzy počet Slováků na Facebooku předběhne počet Japonců… Ostatně to celé ilusturje graf níže.

Jak vidno, Facebook se z hlediska marketingu nevyplatí přehlížet, jelikož každý správný marketér ví, že je třeba jít tam, kde jsou potenciální zákazníci. Pokud trend v počtech uživatelů nadále poroste, dřív nebo později nám z něj může vyrůst silný komunikační kanál, který si ukousne podstatný podíl v marketingových rozpočtech na management sociálních sítí. (Jasně, může to znít jako hudba budoucnosti, ale znám spoustu firem, které s tím už dnes operují - a překvapivě se jim to vyplácí).

Něco k tématu: Facebook.com začíná ohrožovat české sociální sítě

Update (5.3.): Přikládám srovnání s jinými komunitními službami v ČR. Jak vidno, Facebook to dotáhl na Líbim se ti a Spolužáky.

Tajný tip na zvýšení trafficu z vyhledavačů

Pokud patříte mezi ty, jejich (ne)úspěch na internetu stojí na trafficu z vyhledavačů, mám pro vás jeden zaručený a rozhodně ne moc známý tip. S jeho pomocí můžete navýšit traffic na svých stránkách řádově o jednotky, ale mnohdy také destíky procent nových lidí. A to zcela bezplatně, respektive vás to nebude stát nic víc, než jen pár minut vašeho času.

Cizojazyčný traffic zadarmo? Žádný problém!

Vše je to o tom, že stránky přeložíte do mnoha různých jazyků a na stránky dostanete zahraniční traffic, který bude přitom zcela relevatní a tudíž s ním můžete dále pracovat naprosto stejně coby s běžnými uživateli, v jejichž rodném jazyce web původně je.

Ovšem než abyste si web nechali překládat od některé z překladatelských agentur či překladatelských firem, sáhnete po dostupných nástrojích, díky kterým nemusíte do překladu investovat ani korunu. K překladu stránek dojde automaticky a pak už stačí jen vyčkat na roboty, kteří je zaindexují.

Vyzkoušejte Global Translator!

Jelikož většina webů, s nimiž pracuji, běží na skvělém systému Wordpress (tento blog není výjimkou), jasnou volbou je v tomto ohledu pro mě povedený plugin Global Translator. S jeho pomocí můžete web přeložit až do 34 světových jazyků a oslovit tak i třeba s malým webem psaným v češtině drtivou většinu světové internetové populace. Celé to funguje tak, že se na vašem webu objeví vlaječky indikující možnost automatického překladu do libovolného (a vámi předem navoleného) jazyka.

Podporované jazyky pluginu Global Translator:
Italština, Korejština, Čínština (zjednodušená i tradiční), Portugalština, Angličtina, Němčina, Francouzština, Španělština, Japonština, Arabština, Ruština, Řečtina, Holandština, Bulharština, Čeština, Chorvatština, Dánština, Finština, Hindština, Polština, Rumunština, Švédština, Norština, Katalánština, Filipínština, Hebrejština, Indonéština, Litevština, Lotyština, Srbština, Slovenština, Slovinština, Ukrajinština a Vietnamština.

Global Translator je výborný plugin pro Wordpress využívající 4 různých překládajích enginů - Google Translation Engine, Babel Fish, Promt a FreeTranslations.com. Právě důraz na SEO je jednou z věcí, kterou měl jeho autor při jeho vzniku na mysli, tudíž veškeré automatické překlady budou na SEO-friendly URI, kdy se do cesty vloží jen název daného jazyka, jinak vše zůstane dle vašeho defaultního nastavení - např. www.vasblog.cz/prispevek bude při volbě anglického překladu na www.vasblog.cz/en/prispevek.

Plugin využívá vlastní cachovací systém, který je podle jeho tvůrce rychlý, chytrý, značně optimalizovaný, díky čemuž se rapidně snižuje riziko dočasného zabanování překládacími enginy. Je sice pravda, že pokud si někdo na překlad do určitého jazyka “sáhne” poprvé, překlad nějakou dobu trvá, nicméně potom už bude stránka nacachovaná a nic nebrání její indexaci roboty vyhledavačů. Nehledě na to, že si můžete nastavit, aby překlad probíhal sám od sebe automaticky “na pozadí”, čímž můžete pomalému načítání snadno předejít.

Moje dojmy z praxe

Když jsem před nějakou dobou plugin objevil a jal se ho poprvé vyzkoušet, byl jsem v otázce jeho přínosu poměrně skeptický. Ovšem jak asi víte, SEO mnohdy bývá během na dlouhou trať, proto nelze čekat výsledky v řádu několika dnů, ale až za nějaký čas, kdy na nový obsah zareagují vyhledavače a najdou si jej první zahraniční návštěvníci. Pro lepší představu přikládám obrázek s rozpisem zemí původu návštěvníků malého českého webu o módě. Zatímco před nasazením pluginu na tento web chodili pouze lidé z Česka a Slovenska a sem tam zabloudil někdo i z jiných států, teď se pravidelně a stabilně každý den na webu zastavují i lidé ze zahraničí, kteří našli web právě díky práci Global Translatoru.

Obrázek ilustruje návštěvy za den, přičemž denně na web přijde 440 lidí a z toho celých 145 z nich je z jiných států, než je Česká nebo Slovenská republika. V absolutní řeči čísel to dělá celých téměř 33 % trafficu ze zahraničí (samozřejmě Slovensko vyjímaje).

Poznámka na okraj
Pozor, pokud jako způsob monetizace svého webu využíváte Google Adsense a uvažujete o nasazení Global Translatoru, měli byste vědět, že ne všechny pluginem podporované jazyky jsou podporované i Google Adsense (GA)! Nasazení GA na stránky v takovém jazyce by potom mohlo být prohřeškem proti podmínkám užívání. Jmenovitě jde o tyto jazyky: Hindština, Rumunština, Katalánština, Filipínština, Indonéština, Lotyština, Litevština, Slovinština, Ukrajinština, Vietnamština.

Global Translator tak určitě může pomoci, vše je závislé na tom, koho chcete oslovit a čím. Rozhodně nečekejte, že byste se po použití tohoto pluginu dostali na přední místa v SERP u světových vyhledavačů na nějaké hodně konkurenční fráze. Global Translator vám na web dovede spíše návštěvníky hledající méně konkurenční fráze (tj. klasický long-tail), kteří vám ve finálním součtu mohou dát hodně hezká čísla.

Jasně, že nemusíte využít Global Translator. Alternativ je samozřejmě vícero, nicméně hlavní myšlenka tohoto příspěvku je předpokládám jasná…

Učebnicový příklad buzzmarketingu

Dnes to nebude nijak dlouhé. Ráno při čtení článků na Novinky.cz mě zaujal jeden s titulkem Tajemný dobrodinec v New Yorku rozdává lidem dolary. Na první pohled překvapivé (cože, co to je za blázna, že dává lidem peníze?) a tajemné (co to je za chlapa, že nechce odhalit svou totožnost?). Nicméně po první přečtení článku jsem začal větřit, že stejně jako nedávno v případě australského milionového jobu jde jen o další skvělou ukázku buzzmarketingu (mimochodem, Hughesovu stejnojmennou knihu doporučuji přečíst, pokud se o to zajímáte, v českém vydání Management Press).

Ostatně jak je vidět v článku na Novinkách, dvě fotky (ze dvou!) obsahují “mimoděk” zobrazenou adresu na webovou adresu, kde by se měl onen tajemný filantrop jménem Bailout Bill prezentovat. Ovšem realita je taková, že se na oné stránce rodí spíše inzertní server, byť zatím (předpokládám dočasně) vypadá lehce spartánsky. Podobné informace nabízí o tomto webu i Mahalo, podle něhož byla tato služba spuštěna 3. února 2009 (a již během pár dní o ní ví celý svět!) s cílem nabídky lokální inzerce za jářku neodolatelných $9.95 za měsíc. Za tu cenu máte možnost na server, který je kombinací oblíbeného Craiglistu a Youtube, umístit své inzertní video a začít prodávat či nakupovat zboží, které potřebujete.

Co si z toho vzít? Minimálně to, že pokud se dobře stiskne některých z šesti knoflíků šeptandy, můžete i s minimálním rozpočtem udělat díru do světa. Rozpočet (alespoň podle informací v článku na Novinkách) je půl milionu USD, které chce Bailout Bill rozdat mezi lidi, což je - řekněme si to upřímně - na poměry amerických firem celkem zanedbatelná částka. Jen díky správně nastavené kampani se pak o vás šíří zprávy po celém světě (důkazem je mj. tento článek) a jednotlivá média přebírají informaci od agentur bez toho, aniž by si zjistila nějaký širší kontext. Anebo jsou s ním seznámena a celá věc jim přišla natolik atraktivní, že o tom musela informovat své čtenáře. To je, panečku, učebnicový příklad buzzmarketingu.

Update 6.2. 2009: Trocha dalšího coveru Bailout Billa v českých médiích: Idnes, Ihned, portál Tn.cz, Blesk, Aktuálně.

Bezpečnost na internetu je problém nás všech!

Docela se bavím situací, která se rozvinula kolem komunitního portálu Libimseti.cz. Možná jste zaznamenali, že loni v srpnu se jim někdo naboural do jejich databáze a získal přístup k soukromým albům několika tisíc uživatelů (resp. uživatelek). Díky tomu se mohl oblažit pohledem na spoře oděné patnáctky v rádoby sexy pózách (ou, yeah!). Ovšem jak se nyní ukazuje, útok to nebyl jediný a podle všeho jich bylo více, přičemž k tomu poslednímu mělo dojít letos v lednu.

Nemá asi cenu nosit dříví do lesa, stačí když si přečtete oba dva výše linkované články, ale co mě na celé situaci zaráží nejvíce je fakt, že někteří lidé nejsou natolik soudní a používají na všechny internetové služby jedno a to samé heslo.

Ano, je to pohodlné (a člověk je od přírody tvor pohodlný) a přiznám se, že i já jsem kdysi hodně dávno měl „na internet“ jedno heslo, ale postupem času jsem si uvědomil, nakolik (ne)bezpečné to je. Stačí, aby na některé službě někdo vaše heslo zachytil, a jste nahraní. Běhá mi mráz po zádech, pokud by někdo mohl jen kvůli mé lenosti ukrást mou identitu, odčerpat (nebo minimálně monitorovat) peníze na účtu, přistupovat k mailu a mnoha dalším službám, které jsou na mail a heslo vázány. O to víc mě šokují na první pohled nevinné příspěvky do diskusí, jak ilustruje obrázek níže. (Aneb když už mi někdo odcizí heslo, které používám všude, řeknu mu alespoň, kde ho může použít). Vlastně ne, oni to provozovatelé “Líbka” oficiálně nepřiznali, že mohli být napadeni letos, takže žádné obavy…

Osobně používám na každou internetovou službu nebo web jiné heslo. Nepoužívám žádný speciální software, hesla si pamatuji a mám v nich systém. A dokonce to jde celkem jednoduše, i když jsem líný jako všichni ostatní. Ani v nejmenším netvrdím, že má hesla jsou neprůstřelná (nejsou!), ale rozhodně díky nim můžu klidně spát. Samozřejmě, že pokud někdo bude moc chtít, vaše heslo vždycky prolomí (pomocí hrubé síly) nebo jinak zjistí (pomocí sociálního inženýrství).

Čas od času se dostanu k cizímu heslu a bohužel drtivá většina z nich je natolik naivních, že by se v jejich stínu mohla i Iveta Bartošová označit za královnu světového popu. Buď se jedná o to samé heslo jako uživatelské jméno (v horším případě) nebo jde o uživatelské jméno doplnění rokem narození (v lepším případě), případně coby hesla figurují jména partnerů / dětí / psů / koček / děděčků / babiček / tetiček z druhého kolena. Sem tam se jedná o zdrobnělou variaci na jméno nebo přezdívku. Tedy nic, co by nadprůměrný znalý trochu blízký člověk neprolomil.

Apeluji na vás, uživatelé moji drazí a milí internetu! Nebuďte hloupí, líní a pohodlní. Vytvářejte si pro své účty hesla, která nebudou snadno prolomitelná a kvůli jejichž odcizení se pro vás nezhroutí svět. Tady máte mé tipy:

5 tipů pro vytváření hesel a zacházení s nimi

Tip 1: Mějte dlouhé heslo

Názory na délku hesla se sice různí, ale v průměru je 6 znaků v hesle v pořádku, 10 je dobrých, 15 skvělých. Pokud tedy zrovna heslo neslouží jako klíč k nějakým supertajným informacím (přístup do velína v Temelínu:-), vystačíte si s těmi 6-10 znaky. Mít heslo kratší a pouze z písmen je velmi riskantní, jelikož jej prolomí kdejaký program během několika málo minut.

Tip 2: Neomezujte se na abecedu

Většina běžných uživatelů má svá hesla tvořená pouze písmeny z abecedy. Naštěstí (či naneštěstí pro crackery) heslo může obsahovat jakékoliv libovolní znaky, které jste schopni na klávesnici napsat. Neomezujte se proto pouze na použití písmen abecedy a do hesla vložte i jiné znaky.

Uvádí se, že pro vytvoření hesla je vhodné si zvolit nějaké běžné a smysluplné slovo, např. „vasejmeno“. Poté změňte některé malá písmena na velká („A“ není v hesle to samé co „a“, tudíž pokud by chtěl heslo někdo prolomit, měl by těžší práci) - „VaSeJmEnO“. Stejně tak se vyplatí zaměnit některá písmena za čísla, např. „V4SeJm3n0“. A abyste případného crackera ještě více dorazili, doplňte do hesla ještě nějaký jiný znak - !, @, # & atp. Výsledkem bude např. heslo ve tvaru „V4SeJm3n0!“, jehož prolomení nebudou otázkou náhody ani několika minut.

Tip 3: Mějte různá hesla pro různé služby

Jak jsem zmínil v příspěvků výše, neomezujte se na jedno heslo pro všechny své účty. Pokud by vám někdo takové heslo odchytil, můžete rovnou heslo všude změnit, což by pro někoho znamenalo práci minimálně na půl dne a hlavně především stres z toho, že nikdy nebudete vědět, zda jste změnili úplně všechny hesla. Doporučuji proto vytvořit systém, kdy například heslo vytvořené podle výše uvedeného klíče budete pokaždé obohacovat o nějaké další znaky. Možností je mnoho, opět aby se heslo co nejlépe pamatovalo a dalo odvodit, zkuste třeba k heslu přidat první tři písmena daní služby, do které se přihlašujete.

Tip 4: Nikam si heslo nepoznamenávejte

Někteří lidé si ihned vedle platební karty poznamenávají i PIN. Nedělejte to samé s heslem! Psát si ho na papír někam k počítači nebo jej v počítači někde ukládat, je hloupé. Snažte se heslo co nejrychleji zapamatovat. Byť se to zpočátku může jevit jako nadlidský úkol, pokud budete heslo používat trochu častěji než jednou za půl roku, brzy se vám jeho podoba vryje pod kůži a budete jej na klávesnici datlovat zcela automaticky.

Tip 5: Nevěřte nikomu, kdo po vás bude chtít vaše heslo

Poslední, nikoliv však nejméně důležitá rada. Nikdy, opakuji nikdy nevěřte nikomu, kdo po vás bude chtít heslo. Ať už je to váš partner, kolega, přítel, člověk tvářící se coby administrátor služby nebo zaměstnanec z banky, ať už vás kontaktuje osobně, mailem nebo po telefonu. Nikdy své heslo nikomu nesdělujte.

Pokud budete postupovat podle výše uvedených rad a doporučení, internet bude den ode dne krásnější…

Jak jste na tom s hesly Vy? Slouží Vám mozek, nebo používáte nějaký speciální software na jejich ukládání? Nebojíte se z odcizení hesel? Nezhroutí se v takovém případě Váš svět? Názory vítány.

Komunity jako součást vašeho online marketingu

Co mě na online marketingu fascinuje již od jeho začátku, je samotná jeho povaha. Oproti klasickému marketingu v „kamenném“ světě v tom tvořeném z jedniček a nul nemusíte disponovat milionovými rozpočty, ale vystačíte si mnohdy s desítkami až stovkami tisíc. A přitom oslovíte minimálně to samé a často mnohem větší množství lidí. Nezatížen obrovskými rozpočty, které by sváděly k tradičním metodikám a postupům, se jako marketér snažím v každé kampani hledat kreativní a inovativní řešení zadaného problému. A právě práce s komunitami mě dokáže často překvapit jistou návratností vynaložených prostředků.

Někteří na sociální sítě nadávají a v jejich souvislosti zmiňují pojmy jako Velký bratr, ztráta soukromí či exhibicionismus, já jako marketér jejich existenci jen kvituji. Díky nim se mohu relativně přesně dozvědět, jací lidé opravdu jsou, jaké názory zastávají a jaké hodnoty vyznávají. Mnohdy stačí posbírat střípky z několika různých služeb a během chvilky se o člověku dozvíte mnohem více informací než by vám pověděl on sám za celé odpoledne…

3 kroky pro vstup do community marketingu

Práci s komunitami se věnuji v rámci toho, co dělám, už nějaký rok. Za tu dobu jsem si vyzkoušel řadu postupů a řekl bych, že poměrně dobře vím, co funguje a co nikoliv. Dnes bych se rád s vámi na tomto místě podělil o jeden z nejběžnějších způsobů, jak můžete využít síly komunit ve svůj prospěch. Celé to spočívá v tom, že musíte najít, vybudovat důvěru a poté oslovit lidi, kteří sdílejí stejný (nebo minimálně podobný) pohled na svět jako vy při komunikaci vašeho výrobku či služby.

Celý příběh

Hromadný test dostupnosti uživatelských jmen

Sociální sítě typu Facebook, Twitter nebo Flickr již dávno nejsou jen doménou early-adopters a jiných technoidů. Postupem času se z toho stává masová záležitost a za nějaký pátek kdo nebude mít svůj profil na některé ze sítí, jakoby ani nebyl. Pozoruji to u sebe, kdy mě například na Facebooku žádají o přátelství lidé, které jsem neviděl drahně let a o kterých bych před pár lety ani v nejmenším neřekl, že si s počítači nějak rozumějí.

Zkrátka a dobře přítomnost vás či vaší firmy v tomto podhoubí internetu je jen otázkou času. Poslední dobou se stále častěji věnuji social media managmentu a pro mé klienty je přítomnost v social networks něco zcela nového a vzrušujícího.

Dnes bych vám rád na tomto místě doporučil skvělý nástroj, jenž se bude hodit všem těm, kteří hodlají v nejbližší době vstoupit do vod sociálních sítí. Tento nástroj najdete na stránce http://usernamecheck.com/ a jedná se o skvělou aplikaci, která vám během pár okamžiku odhalí, zda je vámi zamýšlené jméno na předních sociálních sítích volné či obsazené. Celkem se jich tu testuje přes 60!

Celých 93 % ze 100 globálních brandů má účet na Twitteru zabraný někým jiným! Jedná se o tzv. Twittersquatting.
Viz http://erikjheels.com/?p=1298

Někdo se možná zeptá, k čemu je to dobré? Inu je to podobné jako s doménovými jmény – pokud vám někdo obsadí vaši značku (jméno, přezdívku…), jen těžko se jí budete dovolávat (pokud nejste uber korporace jako Apple). Proto osobně když začínám pracovat pro nového klienta, který po mně chce managovat social media, jako první registruji na jeho jméno všechny volná uživatelská jména na všech významných sítích, která nějakým způsobem souvisejí s jeho značkou a případně i podnikáním. A právě díky výše zmíněnému webu nemusím procházet jednotlivé stránky postupně a zkoušet, co je volné a co nikoliv. Užitečné, nemyslíte?

Tři klíčová slova pro internet v roce 2009

Od chvíle, kdy nám loňský rok utekl nenávratně pryč, se mě stále více lidí okolo ptá na můj názor na to, jak bude internet vypadat v tom letošním roce se devítkou na konci. Většinou odpovídám že nevím, že je to těžké předpovídat. Popravdě můžu říct jen to, co se domnívám.

Než abych psal nějaké z prstu vycucané predikce typu Seznam.cz letos změní majitele, rozhodl jsem se raději jen zmínit tři klíčová slova, která budou patřit mezi zaklínadla internetu v roce 2009. Alespoň podle mě. Takže pokud plánujete začít něco tento rok podnikat na internetu (podnikáním myslím seriózní byznys, ne development MFA či affiliates), rozhodně se zkuste nad níže popsaným trochu zamyslet.

Klíčové slovo č. 1: Kovergence

Všechno se mění a co si budeme povídat, už ani internet není tím stejným místem, jakým jsme ho znali kdysi. Zatímco před pár lety se dalo chování lidí na webu docela snadno předvídat, dnes tomu tak není. Uživatel má před sebou stovky až tisíce miliony stránek, které mu poskytují to, co potřebuje. Nebo o kterých se to alespoň domnívá. Jinými slovy je aktivní na mnoha různých platformách a bylo by naivní se domnívat, že ty jsou středem vesmíru. Nejsou.

Coby provozovatelé služeb a tvůrci obsahu si musíme uvědomit, že pokud chceme na dravém internetovém trhu uspět, musíme jít za uživatelem. Jít na místa, která důvěrně zná, proniknout do aplikací, které denně používá. Boj o pozornost uživatele je dnes větší než kdy jindy a tento trend ještě poroste.

A právě v tom vidím osobně jednu z největších současných příležitostí. Poskytněte uživateli něco, co sblíží a propojí všechny jím využívané služby tak, aby se s nimi dalo snadno, jednoduše, rychle a pohodlně pracovat a máte vyhráno. Proto si myslím, že všechny služby, aplikace nebo iniciativy obecně směřující ke konvergenci budou mít zelenou. Chcete pár příkladů? Tady jsou: FriendConnect, Friend Feed, OpenSocial, killer-widgety apod.

Klíčové slovo č. 2: Vztahy

Během několika posledních let sleduji, jak se postupně mění přístup lidí ve smýšlení o internetu a tento trend i letos ještě více poroste. Internet se stane více než kdy jindy nástrojem komunikace a budování vztahů. Zatímco pár let nazpět jsem měl pocit, že spousta lidí internet považuje za anonymní žumpu, která snese všechno, dnes si lidé více uvědomují svoji roli v celé tom soukolí a především to, jak internet může ovlivnit jejich soukromý život i pracovní život.

Myslím, že to byly až sociální sítě, které daly internetu tvář. Uživatelsky generovaný obsah, komunity a především networking. To celé posunulo internet tam, kde ho máme nyní, tam, kde vše funguje na osobní a přímé komunikaci skrze Facebook, LinkedIn, Twitter či jiné sociální sítě. Každý je snadno dosažitelný a kontaktovatelný. Počet uživatelů těchto sítí tento rok poroste a překoná všechny očekávání. Pro příklad jmenuji ten Facebook – za uplynulý měsíc se zde zaregistrovalo 25 000 nových uživatelů z České republiky. Není to famózní?

Statistika nových uživatelů na Facebooku za minulý měsíc

Každopádně vztahy se nebudou letos budovat pouze na bázi uživatel – uživatel, ale značně také posílí (v duchu předchozího konvergenčního bodu) trend společnost – uživatel a společnost – společnost. Do výsluní se tak tento rok dostanou pojmy jako personal branding, reputation management, korporátní blogování aj. S trochou nadsázky brzy budeme všichni fasovat při nástupu do zaměstnání i firemní účet na Twitteru.

Klíčové slovo č. 3: Mobilita

Ať chceme nebo ne, všechno to spěje do stavu, kdy budeme mít internet v mobilu či jiném čipu implantovaném někde na těle. Dobrá, ten čip není možná výhled na tento rok, ale ty mobily určitě ano. Již dnes si můžete dopřát relativně levný datový tarif u všech našich operátorů a je jen otázkou času, kdy bude internet úplně zdarma (můj tip Q4 2009, sice bude zdarma, ale bude tam šílené FUP). Ptáte se, jak to všechno souvisí s internetem? Jednoduše – tím, že si internet v mobilu bude ukusovat stále větší a větší sousta, otevře se nám tu prostor pro zcela nové typy služeb a aplikací.

Osobně vidím nejvyšší potenciál ve využití interní GPS (která se pomalu, ale jistě usazuje ve všech telefonech) a různých social-based služeb. Social shopping, social gaming, social traveling a další a další příklady, které můžete vymyslet. Zkrátka a dobře využití vaší aktuální lokace, komunity a jejích vědomostí bude mocné a užitečné.

Kromě toho bude mobilní internet sloužit ke spojení s vašimi přáteli či spolupracovníky a zprostředkuje vám kontakt s nimi, i když jsou na opačné straně zeměkoule. Teď nemám na mysli pouze mobilní verze „velkých“ služeb, jako spíše různé specifické aplikace umožňující streamování videa přímo z mobilu nebo komunikační aplikace typu Fring.

Jaký je váš názor na vývoj internetu v tomto roce?

Jak na nastavení správné cenové politiky

Téma nastavení cen a cenová politika obecně je u firem, ale i freelancerů mnohdy velmi opomíjené téma. V určitých oblastech jsou zákazníci na cenu velmi senzitivní, v jiném odvětví se vám změna ceny (ať už nahoru či dolu) na množství zakázek či objednávek ani nepodepíše. Nerad bych tu dnes zabíhal do detailů, protože o tomto tématu bychom se mohli bavit dlouhé hodiny; raději vás seznámím s tou úplně nejjednodušší strategií, jak nastavit své ceny.

Skvělí, rychlí a levní lidé neexistují

Bohužel já (a předpokládám, že ani vy) nežijete v ideálním světě. Ve světě superhrdinů, kteří svými schopnostmi dokáží zastínit drtivou většinu běžných lidí a kteří jsou ve své práci skvělí, rychlí a ještě k tomu levní. A to je právě to, o čem bych se rád dnes bavil – pokud za vámi někdo přijde, neočekává, že budete mít všechny tyto tři popsané vlastnosti, ale pouze dvě z nich. (Samozřejmě, občas se někdo takový objeví, ale kdo se v byznyse nějaký pátek pohybuje ví, že to prostě nejde).

Při sestavování své cenové politiky se proto rozhodněte, zda chcete být vnímáni jako skvělí a rychlí, skvělí a levní nebo rychlí a levní. Jiné možnosti neexistují! Být skvělý, rychlý a k tomu levný je cesta do pekel. Představte si to jako vztah, ve kterém máte muže a ženu. Další muž (nebo žena) by tu byl na obtíž a nefungovalo by to. Podobné je to s cenami.

Proč superhrdinové existují jen v pohádkách?
Když byl Ed mladší a začínal podnikat, věci popsané výše vůbec neřešil. Snažil se pořádně dělat svou práci, dělat ji rychle, kvalitně a podle něj za odpovídající peníze. A protože je Ed od malička perfekcionista, trávil v kanceláři dlouhé hodiny laděním těch nejmenších detailů, i když věděl, že si jich ve výsledku třeba nikdo nevšimne. Občas opouštěl kancelář pozdě v noci, často i ve dvě ráno jen proto, že chtěl, aby byl klient spokojený. Výsledkem toho všeho sice nebylo klasické vyhoření, ale zbortil se mu kvůli práci vztah a hlavně začal přemýšlet o tom, jestli tohle všechno má smysl, když dělá od nevidím do nevidím a peněz nějak moc nemá…

Skvělí a rychlí lidé jsou drazí

Pokud někdo chce něco rychle, musí si za to zaplatit. A pokud chce někdo něco rychle a přitom kvalitně, musí si zaplatit mnohem více. Starý známý fakt, který je samozřejmě pravdivý. Pokud nás někdo osloví s tím, že potřebuje realizovat zakázku, na kterou opravdu spěchá, můžeme odložit rozdělané věci, věnovat se tomu po pracovní době či o víkendu, ale něco to bude stát.

U tohoto modelu je třeba si dát pozor na to, abyste stihli domluvený termín (což vám mnohdy může přinést pár vrásek a šedých vlasů), protože ten rozhoduje o tom, jestli se na vás příště klient obrátí. Naopak bonusem jsou skvělé peníze, které mohou být třeba několikanásobkem toho, co byste dostali, kdybyste projekt realizovali mnohem delší čas.

Skvělí a levní lidé jsou pomalí

Mezi klienty je ale i spousta těch, co hrají na cenu. Mnozí z nich se snaží najít co nejlevnějšího dodavatele (od těch ruce pryč – nejsou vůbec loajální – jakmile se objeví někdo levnější než vy, dají vám sbohem) a jiní kromě nízké ceny vyžadují odpovídající kvalitu. Pokud vás někdo takový osloví a jeho zakázka se vám zdá z nějakého důvodu zajímavá (pěkná reference, blízké téma apod.), ale peníze za to nejsou zrovna skvělé, můžete si na realizaci domluvit více času. Prioritu budou samozřejmě mít lépe placené projekty, takže tady s tímto se můžete „babrat“ delší dobu.

Oproti předchozímu modelu máte na realizaci dostatek času, jste v relativní pohodě, nemusíte se stresovat, že datum odevzdání možná nestihnete. Na druhou stranu peníze nebudou nijak skvělé.

Rychlí a levní lidé produkují méně kvalitní věci

Třetí a nejhorší případ je ten, že budete rychlí a levní. Pokud na projekt nemáte dostatek času, logicky výsledek nebude asi zrovna ukázkový. Možná rychle získáte peníze a můžete se posunout na další projekt, ale tento si určitě do portfolia či referencí nedáte, protože se za něj z nějakého důvodu budete stydět. Je to jednoduché, ale je tomu skutečně tak. Nicméně na tomto modelu úspěšně funguje spousta firem a jednotlivců a výsledky jejich práce se podobají spíše továrním prefabrikátům než čemukoliv jinému. Tento model je opravdu špatný, pokud je váš byznys alespoň z části postaven na kreativitě. (Jinými slovy pokud děláte v kreativní branži a jste levní a rychlí, dřive či později na to dojedete).

Důležitou věcí v celém procesu je seznámení klienta s tím, jaké jsou možnosti. Pokud někdo za vámi přijde s tím, že chce realizovat projekt podobný tomu, co máte v referencích a má na to nižší rozpočet, než s kterým byste si vystačili, normálně mu řekněte, že jej sice realizovat můžete, ale že tomu dáte nižší prioritu a realizace bude trvat déle, příp. že jej za tu cenu nemůžete realizovat v požadovaném rozsahu. Jakmile začnete dělat nějaké výjimky a nebudete se držet jedné z výše popsaných cest, můžete skončit jako Ed v příběhu výše. Ať se vám daří!

Lekce zákaznické věrnosti od Zapposu

Co vám budu povídat, osobně jsem hodně náročný člověk. Nerad dělám polovičatou práci a ještě s těžším pocitem na srdci ji odevzdávám. Když něco dělám, chci, aby to bylo prvotřídní. Tato má vlastnost se promítá i do mých očekávání od lidí okolo, což se zřídka nesetká s pochopením, nicméně okruh mých nejbližších spolupracovníků tvoří skvěle motivovaní a oddaní lidé jako jsem já, s nimiž je radost spolupracovat. Někdy mám ale pocit, že podobné vlastnosti jsou v byznysu pouze zbožným přáním – každý hraje na maximální zisk, nikdo se s nikým nesere a co je už za mým plotem, to mě už moc nezajímá. Ale jsou to možná ty výše popsané vlastnosti, které dělí naprosto (pod)průměrné firmy od těch prvotřídních.

Nedávno jsem rozečetl zajímavou knihu Zákaznická věrnost a až díky ní jsem si pořádně uvědomil, nakolik můžou skvělé služby zákazníkům (klientům, partnerům, dosaďte si cokoliv dle svého uvážení) pozitivní a dlouhodobý vliv na prosperitu a rozvoj vaší společnosti.

Zákaznickou věrnost nevyvážíte zlatem

Někteří to nepochopí, někteří časem a někteří to pochopili už dávno a rozhodli se přijmout zákaznickou věrnost coby závazek a součást své strategie. To je případ i mého oblíbeného obchodu jménem Zappos (viz také detailní case study o této firmě).

Zappos může na někoho působit coby takový malý fenomén. Jedná se o vůbec největšího prodejce obuvi na internetu. (Ano, jsou lidé, co si přes internet kupují i boty a vůbec jich není málo!) Společnost sama byla založena už v roce 1999 a pokud dnes průměrně počítačově gramotný Američan uvažuje o koupi obuvi online, půjde právě na Zappos.

Příkladná firemní kultura nejenom na papíře

V čem se ale Zappos, jehož domovská stránka vypadá jak z konce devadesátek, jiný oproti konkurenci? Je posedlý zákaznickou věrností. Je posedlý vaší spokojeností. Je posedlý tím, co dělá a chce v tom být nejlepší. Že to zní jak z nějaké marketingové příručky, která nikdy neviděla realitu? Ale kdepak! Pokud se podíváte na následující video, uvidíte, že zaměstnance Zappos jejich práce baví a že jejich CEO je úplně obyčejný člověk (a bere méně než někteří lidé pod ním!). Rozhodně zajímavým návodem, jak získat ty nejloajálnější zaměstnance, je část videa, kde CEO nabízí uchazečům o práci $ 2000, pokud práci nepřijmou a odejdou po absolvování tréninkového programu :-).

Seznamte se s firmou, která má o vás zájem

Jako zákazník určitě pocítíte, že jste se dostali do styku s mimořádnou firmou, které nejde o peníze, ale o VÁS! (A upřímně, jak často při nakupování tento pocit máte?). Vše začíná tím, že veškeré poštovné a balné je zdarma (i při vracení zboží). Dále pak můžete do roka koupené zboží vrátit bez jediného slova a v případě problému se můžete spojit s jejich telefonickým centrem. Na druhém konci drátu sedí nonstop nějací lidí (v USA poměrně nevídané) a stejně tak volání je zdarma. Kdybyste náhodou měli zájem o zboží, které zrovna není skladem, jsou jejich zaměstnanci instruováni tím, že mají projít obchody tří konkurenčních prodejců a zboží obstarat. A to i za tu cenu, že z tohoto obchodu firma samotná nic mít nebude. Podobně vás Zappos překvapí při objednávce, kdy deklarují, že zboží dodají do čtyř dnů. Většinou jej máte druhý den doma. Není to úchvatné?

Věrní a oddaní zákazníci = $$$

Věrnost a loajalita zákazníků a zaměstnanců se vyplácí. Zappos to ví a jinak by si podobnou strategii nezvolil. Zákazníci, které vlastníte (ti, kteří u vás nakupují automaticky i přesto, že u konkurence by podobné zboží koupili levněji), se o svou skvělou zkušenost s vaší firmou určitě podělí dále (rodina, přátelé, spolupracovníci…). A přesně to je případ Zapposu, který se na word of mouth čili šeptandě „udělal“ bez nějakých větších investic do reklamy. Osobně se domnívám, že přesně tohle je cesta na vrchol – skvělý, produkt, prvotřídní služba a mimořádná péče o zákazníky. Význam toho celého je zřetelný v dnešní době především díky internetu a blogům, kdy se v podstatě každý spokojený (ale i nespokojený) zákazník může stát advokátem nebo naopak vrahem vaší značky. Nehledě na to, že získání nového zákazníka je až 7x dražší než udržení toho stávajícího. Ale o tom zas někdy příště.

Vítejte u Eda!

Ahoj a dobrý den. Vítám vás u sebe na blogu. Díky některým jsem konečně zaregistroval svou doménu a rozjel tento blog, na kterém bych rád psal o věcech, co mě zajímají - byznys, marketing, nová médie a web obecně. Rád bych sem nepsal jen suché poučky a jiné žvásty, ale rád bych, aby se vám můj blog stal cenným rádcem na cestě vašeho byznysu. Důvod, proč jsem založil tenhle blog je ten, jelikož jsem potřeboval místo, kde bych mohl nějakým způsobem ventilovat své myšlenky a pocity ohledně své práce, dění okolo a jiných podobných věcí, co mě zajímají. Někdy asi budu kritizovat ostatní za to, co dělají, jindy dám zkritizovat já vám svoji práci.

Kdo jsem? Jmenuju se Edward Brand. Možná se divíte, proč je mé jméno nečeské, ale není to zas tak těžké - moji prarodiče v minulém století emigrovali do USA a tam jsem také vyrůstal. Jen díky svým rodičům a hromadě knížek umím česky a myslím si, že je to hezký jazyk. Mojí prací je reklama a věci okolo. Dost dlouho jsem žil v USA a před pár lety jsem zahořel touhou poznat svou vlast a jednoho dne jsem se rozhodl navštívit Česko. To mě okouzlilo natolik, že jsem tu nakonec zůstal. A nelituji toho.

Ač jsem poměrně mladý člověk, mám relativně vytříbený vkus a názory ohledně toho, čeho chci v životě dosáhnout a jak by se věci měly dělat. Bude mi potěšením vás s nimi na tomto blogu seznámit. Přeji příjemné počtení a nebojte se komentovat v míře více než hojnější. Mám rád dialog, proto pokud máte cokoliv kdykoliv na srdci, nenechávejte si to pro sebe.