Rozumějí agentury kouzlu sociálních sítí?

Jelikož jsem chyběl na IAC, doháním domácí úkoly a procházím si některé přednášky, které se tam objevily. Aktuálně jsem se zastavil u jedné s názvem Inzertní kouzla na komunitních webech, kterou si připravil Dan Kafka (První multimediální, Fragile line). Zaujala mě tam stránka 18, kde je vidět Twitter stránka na podporu Becherovky Lemond. Přešel bych to možná bez povšimnutí, ale co je zajímavé, je, že na obrázku je vidět, že obsahuje 18 zpráv a vlastní pouze jednoho followera (tedy uživatele, kteří daný profil sledují).

Říkal jsem si OK, kampaň se třeba spouštěla v době, kdy se dělal daný screenshot. Ze zajímavosti jsem se tedy podíval, kolik jich má nyní. Je jich celkem 5, přičemž jeden je sám Dan Kafka, druhý a třetí vypadají jako „mrtvé duše“ (žádné zprávy a odběr reklamních kanálů) a čtvrtý a pátá nikdy o Danu Kafkovi, 1. Multimediální a marketingu neslyšeli ani z rychlíku (když budu hodný).

To je trochu zoufalé skóre na to, že majitel daného Twitter účtu napsal celých 34 zpráv, nemyslíte? No co, hlavně, že si Jan Becher – Karlovarská Becherovka, a. s. může napsat do tiskové zprávy, jak má Lemond moderní komunikaci, když k propagaci využívá sociální sítě typu Facebook nebo Twitter. Ostatně podobná noticka je, jak tak sleduji odborný marketingový tisk, v současné době mezi agenturami in. Přitom když se začnete pídit po tom, jaké ty kampaně v sociálních sítích jsou a především jak moc jsou efektivní, nikde se odpovědi nedočkáte.

(Hlavně to musíte klientovi dobře prodat a stanovit si co možná nejnižší cíle, abyste potom mohli do odborného tisku napsat, že kampaň byla natolik efektivní, že oslovila o X % více lidí, než se původně předpokládalo.).

Neberte mě zle, ale kdo si představuje kampaň v sociálních médiích tak, že vytvoří někde profil nebo stránku a občas tam napíše nějakou zprávu, je podle mě hodně naivní. Sociální média jsou hlavně o komunikaci, která musí být samozřejmě oboustranná, což pořád nejsou některé agentury s to pochopit. A ano, taková komunikace je nesmírně časově náročná (zvlášť pokud to děláte pořádně nebo máte nějaký hodně zajímavý / oblíbený brand, kolem kterého je velká komunita) a pokud někdo tvrdí, že to lze dělat s mizivými náklady, dělá to podle mě špatně. (Samozřejmě bychom se mohli bavit o tom, co jsou v případě Vodafonu mizivé náklady…). Kdyby tomu tak nebylo, může to dělat kdokoliv z marketingu po práci. Nicméně takhle to moc nefunguje, což potvrzují už i v Česku některé firmy, které hledají na plný pracovní úvazek vhodné kandidáty na pozici social media manager.

Podle mě agentury (a vlastně i mnohé firmy) stále neví, jak sociální média ve svém mixu pořádně uchopit a zkouší první, co je napadne. Každopádně jak jsem se ve výše uvedené prezentaci prokousal k závěru, je to tam hezky shrnuto.

Otázka v titulku je možná slovo do pranice; ta myšlenka, že klasické agentury sociálním sítím nerozumějí, ve mně zrála docela dlouho a nemůže za to jen ten Lemond. Ostatně se stačí podívat na Facebook či jiné sítě, kde má bez většího zájmu spousta firem a jejich brandů své profily nebo stránky. A jejich marketingový potenciál je úplně zadupán do země lidmi z agentur, kteří tato nová média neumějí zatím pořádně uchopit. Věřím, že se to časem změní.

Související články: Být na Facebooku neznamená mít tam stránku a reklamu, Facebook a kupecké počty, Nový svět Facebooku přilákal už i české firmy, Firmy vtrhly na Facebook i Twitter: Místo přátel byznys, Facebook přitahuje reklamu, Facebook jako marketingový nástroj?

PPC / affiliate arbitráž – co to je a jak na tom vydělat?

Když si procházím různá česká fóra o podnikání na internetu, vesměs všichni používají na monetizaci svých projektů kontextovou PPC reklamu typu Google Adsense, Adfox nebo eTarget. Pak jsou mnohdy překvapeni, když jejich pokoutně vytvořené MFA dostane ban od provozovatele dané služby a mnohdy neví, jak jinak příchozí traffic monetizovat. Naopak na zahraničním internetu jsou možnosti mnohem větší než tady v Česku a mnohem více lidí tam jede v různých affiliate.

Problém tady v Česku je ten, že většina lidí se z nějakého důvodu bojí prozradit, jak jim affiliate funguje, kolik na něm vydělávají (a že na něm slušně vydělávají), tedy jsou obecně nesdílní v této oblasti, což je trochu kontrast oproti majitelům MFA webů, kteří se co chvíli někde chlubí, kolik jim to sype.

Rozdíly mezi PPC a affiliate

K affiliate programům jsem se uchýlil již hodně dávno a osobně mám tento způsob monetizace mnohem raději než klasické PPC programy. Člověk tam nějak neřeší kliky, ale skutečně to, jak je daný web výkonný, jak zvýší konverze, podpoří jeho důvěru, jak jej dále rozvíjí, aby k sobě přitáhl větší množství uživatelů, které pak obrátí na platící zákazníky. Tedy opět opak MFA, kde je jediným cílem na web uživatele dostat a pak je zmást natolik, aby na tu zatracenou reklamu klikli a já dostal tu několikakorunovou provizi.

V okamžiku, kdy se skrze affiliate i za hloupé zájezdy velmi často dostanete na částky přes 1000 Kč za sale, začnete uvažovat o tom, jak své příjmy ještě více zvednout. Jednou z ověřených možností je affiliate arbitráž.

Co je to arbitráž?

Myšlenka arbitráže je prostá – pokud to hodně zjednoduším, jejím cílem je levně koupit a draze prodat. Oním prodávaným „zbožím“ jsou v tomto případě uživatelé putující napříč internetem (tedy traffic), které můžete překonvertovat v zákazníky a dostat z nich v případě uskutečněného obchodu nějakou provizi. V celé věci tedy fungujete podobně jako broker na burze.

Arbitráží existuje celá řada v závislosti na tom, jak jsou nastavené vstupní a výstupní podmínky. Arbitráž je většinou spjata s PPC systémem coby generátorem trafficu, který je následně posílán na jinou stránku, kde by se měl (za ideálních podmínek) zmonetizovat.

Klasická arbitráž probíhá například tak, že levně nakoupíte velké množství trafficu z PPC systémů a následně jej přesměrujete na stránky, které obsahují např. Yahoo feedy, u nichž jste placeni za proklik. V praxi to vypadá tak, že člověk do vyhledavače zadá „zimní pneumatiky na volvo“ a ve výsledcích mu vyjede váš inzerát, kde za proklik platíte 0,5 koruny. Pokud klikne, dostane se na stránku, kde jsou reklamy na přímé produkty, u nichž víte, že za proklik dostanete 3 koruny. Pokud na ně uživatel klikne, vydělali jste si 2,5 koruny.

Affiliate arbitráž je de facto podobná jako klasická, jen s tím rozdílem, že úplně vypustíte prostředníka (např. váš web) a traffic směřujete přímo na affiliate link partnera a v případě uskutečněného obchodu zinkasujete provizi. U affiliate arbitráže platí, že čím úžeji zaměřený segment oslovujete, tím vyšší je pravděpodobnost konverze.

Značná výhoda affiliate arbitráže také je to, že odpadá nutnost mít vlastní web, kde affiliate partnera propagujete. Arbitráž je proto mnohdy výhodnější. Ano, musíte platit i za nekonvertující traffic, ale v porovnáním s náklady na development samostatného webu je to často levnější. Navíc jasnou výhodou je tu čas – affiliate arbitráž můžete rozběhnout v podstatě během jednoho dne, kdežto web budete developovat třeba i několik měsíců. Odpadá taky otázka (ne)důvěryhodnosti, kdy se uživatel dostane přímo na web affiliate partnera, který daný produkt / službu nabízí a již nikam dál neputuje…

Příklad skutečně povedené affiliate arbitráže

Níže uvádím jeden příklad velmi dobře nastavené affiliate arbitráže. Předpokládejme, že:

• Máte opravdu dobrý produkt a program, takže máte vysoký počet prodejů, dejme tomu, že vyděláte 7.5 % na prodeji produktů Amazonu.
• Platíte 4 centy za klik v PPC systému.
• 4% lidí, kteří kliknou na vaši reklamu skutečně na Amazonu nakoupí s průměrnou výší objednávky $60.

Výsledek arbitráže:
Pokud by na vaši reklamu kliklo 1 000 lidí, utratili byste za ně $40 (1,000 x $.04), které by šly do PPC systémů. Jestliže 4 % z nich udělají objednávku v průměru za $60, znamená to pro vás $180 - 40 lidí x $60 x .075. Váš čistý zisk potom bude $140 (tj. $180 mínus $40 utracených za PPC). Jinými slovy na každém utraceném dolaru vyděláte $4.50, což odpovídá skvělému ROI ve výši 350 %.

Více informací o affiliate arbitráži najdete v komplexním článku Marka Welche, odkud jsem si vypůjčil i příklad výše.

Jak se na to dívají zainteresované strany?

Ačkoliv je arbitráž podle mě naprosto legitimní byznys, spousta subjektů na ni pohlíží stále skrze prsty. Předtím, než se do arbitráže vrhnete, je tedy vždy lepší zjistit, zda s ní daný PPC systém nemá problém a zda affiliate poskytovatelům / partnerům nevadí tento způsob propagace jejich služeb a produktů. Např. Google AdSense arbitráž předloni zakázal, ačkoliv původně fungovala velmi dobře. Nicméně na světě je spousta jiných výkonných PPC systémů, kterým arbitráž nevadí. To se týká i většiny poskytovatelů affiliate programů jako je třeba Commission Junction nebo Zanox, kteří s arbitráží nemají nejmenší problém.

Ostatně není problém arbitráž zkusit a uvidíte, jak budete úspěšní…

Proč nemít cenu jako konkurenční výhodu

Můžeme to vidět dnes a denně – na trh vstupují nové subjekty, které se snaží urvat svůj podíl na slunci a vydělat svým majitelům na důstojný důchod. Mnohé z nich mají jedno společné – snaží se potenciálního zákazníka oslovit cenou.

Jasně, peníze, o ty jde přece každému v první řadě, nebo ne? Na první pohled to tak možná vypadá, ale právě postavit strategii své firmy pouze na nízkých cenách, je z dlouhodobého hlediska likvidační.

Zákazník, jehož rozhodovacím kritériem je cena, není loajální

Pokud se rozhodnete svou strategii založit pouze a jen na nízké ceně, zjistíte, že tím možná můžete oslovit spoustu lidí, nicméně pokud jim nenabídnete nějakou jinou přidanou hodnotu (ať už ve formě unikátního produktu, skvělého servisu a podpory, atd.), dříve nebo později vám utečou ke konkurenci. Zkrátka a dobře zákazníci, pro které je v obchodě jediným rozhodujícím kritériem cena, nejsou loajální a jakmile se objeví na trhu někdo levnější, uvidíte jejich záda. A to je špatně.

I když žijeme v Česku, bylo by naivní se domnívat, že jedinou bernou mincí pro výběr dodavatele / partnera / kohokoliv jiného je cena. Přesněji nízká cena. Tak to možná platí u lidí, kteří mají hluboko do kapsy, případně nejsou natolik osvícení, aby viděli, že o úspěšné obchodní spolupráci rozhodují i zcela jiné faktory než to, že jste levnější než konkurenční dodavatel.

Když jsem začínal podnikat, moc jsem to nechápal. Říkal jsem si: „Přece jsme levní, tak proč by to nevyšlo?“. Osobně mám mnohdy pocit, že čím více peněz člověk vydělá a s čím větším rozpočtem operuje, tím méně důležitější je pro něj nízká cena. Takový člověk si rád připlatí za onu přidanou hodnotu zmíněnou v výše a mnohdy ta bude to, co rozhodne, zda daný obchod získáte. Určitě jsou výjimky potvrzující pravidlo, ale z mé zkušenosti je to tak a zatímco vy si myslíte, že klientovi nabízíte to nejlepší, co můžete (je to přece levné!), pro něj se taková nabídka jeví jako nedůvěryhodná.

Bohatí lidé nemají rádi levné zboží

Je to bohužel pravda, ale je to tak. Vše je to o tom, jak svou značku profilujete, kam směřujete a jak chcete, aby vás svět okolo vnímal. Pokud o sobě do světa rozhlašujete, že jste nejlevnější na trhu, jen s velkou náhodou by si vás pro spolupráci vybral nějaký producent prémiového nebo luxusního zboží, který ví, že kvalitní věci něco stojí a nejsou levné.

Když o sobě někdo tvrdí, že je levný, pro spoustu lidí to znamená negativní konotace typu nekvalitní, nedůvěryhodný, nespolehlivý, špatný.

Na konec si dovolím trochu odbočit, byť tato věc s celým dnešním povídáním souvisí. Jistě jste si všimli, že asi nejcitelnější cenová válka panuje mezi supermarkety, které své podnikání marketují především cenou. Ve chvíli, kdy pro mě nebudou peníze rozhodující nebo pár korun nebude hrát podstatnou roli (což se zvyšující se životní úrovní v ČR může přijít relativně brzy), mě jejich marketingová komunikace přestane oslovovat. Co na tom, že si v Tescu můžu koupit nejlevnější mléko ve městě a v Globusu zase nejlevnější maso? Já chci něco víc, chci mít důvod se vracet tam či onam – chci kvalitní a čerstvé suroviny, ochotnější prodavačky, žádné fronty u pokladen, dětský koutek pro své ratolesti a tak dál a tak dál…

Ti všímavější možná loni zaregistrovali, jak Lidl, „lídr nízkých cen“, změnil svůj claim. Pro mě (z hlediska brandingu) hrůzostrašného „Je levný“ (ty negativní konotace mi z toho přímo srší!) přešel na bodrou hlášku „Skvělý nápad“. Určitě posun správným směrem, jen je otázkou, jestli tato změna neměla přijít mnohem dřív, protože pro mě bude Lidl vždy tím neoblíbeným diskontem, ve kterém se budu muset s důchodci přetahovat o poslední housku na paletě a stejně budu nakonec ještě přemýšlet, z jak moc kvalitních surovin byla vyrobena…

Velmi pozitivní změny na Facebooku

Ačkoliv to vypadá, že v poslední době nepíšu o ničem jiném, než o Facebooku, nedá mi to se s vámi nepodělit o zásadní změny, ke kterým právě nyní dochází. Změny popsané jako „vylepšení vaší možnosti sdílet a propojovat se“ ohlásil včera večer Mark Zuckerberg na oficiálním blogu a již dnes můžeme vidět reálný dopad toho všeho. Změny se týkají především inovací na homepage a markantních vylepšení funkčnosti Stránek (zvláště tady se jedná o „must-read“, pokud se zajímáte o marketing na Facebooku).

Změny na homepage

Největší změny můžeme vidět na homepage, která je nyní oproti stávajícímu stavu o poznání čistější a přehlednější. Její inovovaná podoba by měla být dostupná již během krátké doby všem uživatelům Facebooku. Brzy by mělo zmizet klasické rozdělení na Novinky, Aktualizace stavů, Fotky, Odkazy nebo třeba Kanál zpráv – všechny tyto věci se sjednotí do tzv. streamu. Kromě něj na nové homepage (a v jejím pozadí) můžeme nyní najít tyto věci:

1.) Filtrování obsahu

Užitečná věc, pokud si chcete nechat zobrazovat updaty pouze od vybraných skupin vašich kontaktů. Jak možná víte, již teď je nějakou dobu možné si jednotlivé kontakty rozřazovat do skupin a dále s nimi pracovat. Nyní tedy máte možnost si na úvodní stránce nechat zobrazovat novinky, které se týkají například jen určitých kontaktů – např. spadajících do skupiny Rodina, Práce, Kamarádi aj.

2.) Real-time updaty

Změny stavu vašich přátel se vám nyní budou zobrazovat v reálném čase ihned potom, co je napíší. Váš profil tedy bude i při neaktivním stavu na pozadí kontrolovat, zda vaši přátelé nenapsali něco nového a pokud ano, doručí vám tuto informaci přímo na domovskou stránku. Odpadá tak nutnost obnovování stránky pokaždé, když budete chtít zjistit, co je kde nového.

3.) Publikace do streamu

Když nyní publikujete na Facebooku nějaký obsah (fotky, odkaz na článek), nyní se objeví v příslušném sekci podle toho, o co se jedná. S tím, jak se objevuje jeden globální stream, rozdělení odpadá a všechny tyto věci se budou publikovat přímo do streamu. Všechny fotky, poznámky a další věci, které nahrajete na svůj profil, se vám i vašim přátelům objeví v jejich streamu. Opravdu nechápu, proč tato možnost nepřišla mnohem dříve. Aktuální rozdělení na více sekcí myšlenku propojování lehce rozbíjí…

4.) Upozornění a připomínky

Pravá část domovské stránky na Facebooku je nyní vyhrazena pro upozornění a připomínky. Sem se přesunou informace o vašich akcích, narozeninách přátel atp. a kromě toho tu najdete upozornění na vybrané různé fotky nebo články na základě toho, že jste si o nich se svými přáteli povídali. Jinými slovy půjde o jakýsi rychlý odkaz na nejdiskutovanější příspěvky v poslední době.

Změny ve funkčnosti Stránek

Pro mě vůbec nejpřínosnější z tohoto kola změn na Facebooku je inovovaná funkčnost Stránek, jelikož právě ty využívám pro community management. Stránky jsou super v tom, že během pár minut můžete vytvořit prostor, ve kterém dáte vyniknout vaši značku, dílu či myšlenku a poté sledujete, jak se postupně přidávají lidé, které tento názorový rámec oslovil. Nicméně zpátky k podstatě věci.

Pokud stránky k tomuto účelu využíváte, jistě mi dáte za pravdu, že jejich stávající potenciál byl (alespoň v porovnání s možnostmi Facebooku) poněkud nenaplněný, především z jednoho jediného důvod – chyběla možnost proniknout se Stránkou do sekce Aktualizace stavů, která je právě tím nejexponovanějším místem (a pro nás coby „prodavače“ tím nejzajímavějším). Některé subjekty (zdravím Hájedničku) se po zjištění této věci uchylovaly k tomu, že namísto Stránek na Facebooku okupovaly se svým brandem přímo nějaký profil. Řešení to samozřejmě bylo, byť ne zrovna elegantní.

To všechno se nyní mění, jelikož od nynějška mají Stránky (resp. jejich administrátoři) možnost aktualizovat stavy a ty se pak (samozřejmě real-time) objeví ve streamu VŠECH fanoušků dané stránky. Asi netřeba připomínat, jak geniální to je. Namísto toho, abyste tedy fanouškům posílali updaty skrze zprávy, můžete nyní proniknout do jejich streamů takto jednoduše. Asi netřeba podotýkat, jaké možnosti oslovení a přímého zasažení lidí to skýtá… Ovšem těch změn je více - nově přibyly třeba nástroje pro měření engagementu a interakce jednotlivých fanoušků dané Stránky, kdy můžete sledovat a měřit aktivitu jednotlivých lidí a zjišťovat, jestli odebírají vaše zprávy. Všechny změny týkající se stránek hezky shrnuje Facebook Pages Product Guide (~4 MB, PDF).

Na Facebooku je již 300 000 Čechů

S podivem sleduji, jaké haló dělají česká média (často i bulvární) v poslední době okolo Facebooku. A vlastně jsem za to rád, jelikož čím více uživatelů, tím více lidí, které potenciálně může oslovit marketing mých klientů, kteří mají sociální sítě zapojeny do svého mixu.

Každopádně po nějaké době jsem opět koukal na vývoj počtu uživatelů na Facebooku a všechna tahle “mediální masáž” má skutečně reálný dopad - za poslední měsíc se na Facebook přidalo přes 90 000 Čechů, což je číslo více než fascinující. Celkový počet Čechů na Facebooku k dnešnímu dni tak může být někde okolo 300 000. Ovšem pozadu nejsou ani naši slovenští bratři, kde se k Facebooku za poslední měsíc připojilo na 55 000 lidí. Jak k tomu vtipně poznamenal Lubomír Hauerland na Twitteru, brzy počet Slováků na Facebooku předběhne počet Japonců… Ostatně to celé ilusturje graf níže.

Jak vidno, Facebook se z hlediska marketingu nevyplatí přehlížet, jelikož každý správný marketér ví, že je třeba jít tam, kde jsou potenciální zákazníci. Pokud trend v počtech uživatelů nadále poroste, dřív nebo později nám z něj může vyrůst silný komunikační kanál, který si ukousne podstatný podíl v marketingových rozpočtech na management sociálních sítí. (Jasně, může to znít jako hudba budoucnosti, ale znám spoustu firem, které s tím už dnes operují - a překvapivě se jim to vyplácí).

Něco k tématu: Facebook.com začíná ohrožovat české sociální sítě

Update (5.3.): Přikládám srovnání s jinými komunitními službami v ČR. Jak vidno, Facebook to dotáhl na Líbim se ti a Spolužáky.

Tajný tip na zvýšení trafficu z vyhledavačů

Pokud patříte mezi ty, jejich (ne)úspěch na internetu stojí na trafficu z vyhledavačů, mám pro vás jeden zaručený a rozhodně ne moc známý tip. S jeho pomocí můžete navýšit traffic na svých stránkách řádově o jednotky, ale mnohdy také destíky procent nových lidí. A to zcela bezplatně, respektive vás to nebude stát nic víc, než jen pár minut vašeho času.

Cizojazyčný traffic zadarmo? Žádný problém!

Vše je to o tom, že stránky přeložíte do mnoha různých jazyků a na stránky dostanete zahraniční traffic, který bude přitom zcela relevatní a tudíž s ním můžete dále pracovat naprosto stejně coby s běžnými uživateli, v jejichž rodném jazyce web původně je.

Ovšem než abyste si web nechali překládat od některé z překladatelských agentur či překladatelských firem, sáhnete po dostupných nástrojích, díky kterým nemusíte do překladu investovat ani korunu. K překladu stránek dojde automaticky a pak už stačí jen vyčkat na roboty, kteří je zaindexují.

Vyzkoušejte Global Translator!

Jelikož většina webů, s nimiž pracuji, běží na skvělém systému Wordpress (tento blog není výjimkou), jasnou volbou je v tomto ohledu pro mě povedený plugin Global Translator. S jeho pomocí můžete web přeložit až do 34 světových jazyků a oslovit tak i třeba s malým webem psaným v češtině drtivou většinu světové internetové populace. Celé to funguje tak, že se na vašem webu objeví vlaječky indikující možnost automatického překladu do libovolného (a vámi předem navoleného) jazyka.

Podporované jazyky pluginu Global Translator:
Italština, Korejština, Čínština (zjednodušená i tradiční), Portugalština, Angličtina, Němčina, Francouzština, Španělština, Japonština, Arabština, Ruština, Řečtina, Holandština, Bulharština, Čeština, Chorvatština, Dánština, Finština, Hindština, Polština, Rumunština, Švédština, Norština, Katalánština, Filipínština, Hebrejština, Indonéština, Litevština, Lotyština, Srbština, Slovenština, Slovinština, Ukrajinština a Vietnamština.

Global Translator je výborný plugin pro Wordpress využívající 4 různých překládajích enginů - Google Translation Engine, Babel Fish, Promt a FreeTranslations.com. Právě důraz na SEO je jednou z věcí, kterou měl jeho autor při jeho vzniku na mysli, tudíž veškeré automatické překlady budou na SEO-friendly URI, kdy se do cesty vloží jen název daného jazyka, jinak vše zůstane dle vašeho defaultního nastavení - např. www.vasblog.cz/prispevek bude při volbě anglického překladu na www.vasblog.cz/en/prispevek.

Plugin využívá vlastní cachovací systém, který je podle jeho tvůrce rychlý, chytrý, značně optimalizovaný, díky čemuž se rapidně snižuje riziko dočasného zabanování překládacími enginy. Je sice pravda, že pokud si někdo na překlad do určitého jazyka “sáhne” poprvé, překlad nějakou dobu trvá, nicméně potom už bude stránka nacachovaná a nic nebrání její indexaci roboty vyhledavačů. Nehledě na to, že si můžete nastavit, aby překlad probíhal sám od sebe automaticky “na pozadí”, čímž můžete pomalému načítání snadno předejít.

Moje dojmy z praxe

Když jsem před nějakou dobou plugin objevil a jal se ho poprvé vyzkoušet, byl jsem v otázce jeho přínosu poměrně skeptický. Ovšem jak asi víte, SEO mnohdy bývá během na dlouhou trať, proto nelze čekat výsledky v řádu několika dnů, ale až za nějaký čas, kdy na nový obsah zareagují vyhledavače a najdou si jej první zahraniční návštěvníci. Pro lepší představu přikládám obrázek s rozpisem zemí původu návštěvníků malého českého webu o módě. Zatímco před nasazením pluginu na tento web chodili pouze lidé z Česka a Slovenska a sem tam zabloudil někdo i z jiných států, teď se pravidelně a stabilně každý den na webu zastavují i lidé ze zahraničí, kteří našli web právě díky práci Global Translatoru.

Obrázek ilustruje návštěvy za den, přičemž denně na web přijde 440 lidí a z toho celých 145 z nich je z jiných států, než je Česká nebo Slovenská republika. V absolutní řeči čísel to dělá celých téměř 33 % trafficu ze zahraničí (samozřejmě Slovensko vyjímaje).

Poznámka na okraj
Pozor, pokud jako způsob monetizace svého webu využíváte Google Adsense a uvažujete o nasazení Global Translatoru, měli byste vědět, že ne všechny pluginem podporované jazyky jsou podporované i Google Adsense (GA)! Nasazení GA na stránky v takovém jazyce by potom mohlo být prohřeškem proti podmínkám užívání. Jmenovitě jde o tyto jazyky: Hindština, Rumunština, Katalánština, Filipínština, Indonéština, Lotyština, Litevština, Slovinština, Ukrajinština, Vietnamština.

Global Translator tak určitě může pomoci, vše je závislé na tom, koho chcete oslovit a čím. Rozhodně nečekejte, že byste se po použití tohoto pluginu dostali na přední místa v SERP u světových vyhledavačů na nějaké hodně konkurenční fráze. Global Translator vám na web dovede spíše návštěvníky hledající méně konkurenční fráze (tj. klasický long-tail), kteří vám ve finálním součtu mohou dát hodně hezká čísla.

Jasně, že nemusíte využít Global Translator. Alternativ je samozřejmě vícero, nicméně hlavní myšlenka tohoto příspěvku je předpokládám jasná…

Učebnicový příklad buzzmarketingu

Dnes to nebude nijak dlouhé. Ráno při čtení článků na Novinky.cz mě zaujal jeden s titulkem Tajemný dobrodinec v New Yorku rozdává lidem dolary. Na první pohled překvapivé (cože, co to je za blázna, že dává lidem peníze?) a tajemné (co to je za chlapa, že nechce odhalit svou totožnost?). Nicméně po první přečtení článku jsem začal větřit, že stejně jako nedávno v případě australského milionového jobu jde jen o další skvělou ukázku buzzmarketingu (mimochodem, Hughesovu stejnojmennou knihu doporučuji přečíst, pokud se o to zajímáte, v českém vydání Management Press).

Ostatně jak je vidět v článku na Novinkách, dvě fotky (ze dvou!) obsahují “mimoděk” zobrazenou adresu na webovou adresu, kde by se měl onen tajemný filantrop jménem Bailout Bill prezentovat. Ovšem realita je taková, že se na oné stránce rodí spíše inzertní server, byť zatím (předpokládám dočasně) vypadá lehce spartánsky. Podobné informace nabízí o tomto webu i Mahalo, podle něhož byla tato služba spuštěna 3. února 2009 (a již během pár dní o ní ví celý svět!) s cílem nabídky lokální inzerce za jářku neodolatelných $9.95 za měsíc. Za tu cenu máte možnost na server, který je kombinací oblíbeného Craiglistu a Youtube, umístit své inzertní video a začít prodávat či nakupovat zboží, které potřebujete.

Co si z toho vzít? Minimálně to, že pokud se dobře stiskne některých z šesti knoflíků šeptandy, můžete i s minimálním rozpočtem udělat díru do světa. Rozpočet (alespoň podle informací v článku na Novinkách) je půl milionu USD, které chce Bailout Bill rozdat mezi lidi, což je - řekněme si to upřímně - na poměry amerických firem celkem zanedbatelná částka. Jen díky správně nastavené kampani se pak o vás šíří zprávy po celém světě (důkazem je mj. tento článek) a jednotlivá média přebírají informaci od agentur bez toho, aniž by si zjistila nějaký širší kontext. Anebo jsou s ním seznámena a celá věc jim přišla natolik atraktivní, že o tom musela informovat své čtenáře. To je, panečku, učebnicový příklad buzzmarketingu.

Update 6.2. 2009: Trocha dalšího coveru Bailout Billa v českých médiích: Idnes, Ihned, portál Tn.cz, Blesk, Aktuálně.

Komunity jako součást vašeho online marketingu

Co mě na online marketingu fascinuje již od jeho začátku, je samotná jeho povaha. Oproti klasickému marketingu v „kamenném“ světě v tom tvořeném z jedniček a nul nemusíte disponovat milionovými rozpočty, ale vystačíte si mnohdy s desítkami až stovkami tisíc. A přitom oslovíte minimálně to samé a často mnohem větší množství lidí. Nezatížen obrovskými rozpočty, které by sváděly k tradičním metodikám a postupům, se jako marketér snažím v každé kampani hledat kreativní a inovativní řešení zadaného problému. A právě práce s komunitami mě dokáže často překvapit jistou návratností vynaložených prostředků.

Někteří na sociální sítě nadávají a v jejich souvislosti zmiňují pojmy jako Velký bratr, ztráta soukromí či exhibicionismus, já jako marketér jejich existenci jen kvituji. Díky nim se mohu relativně přesně dozvědět, jací lidé opravdu jsou, jaké názory zastávají a jaké hodnoty vyznávají. Mnohdy stačí posbírat střípky z několika různých služeb a během chvilky se o člověku dozvíte mnohem více informací než by vám pověděl on sám za celé odpoledne…

3 kroky pro vstup do community marketingu

Práci s komunitami se věnuji v rámci toho, co dělám, už nějaký rok. Za tu dobu jsem si vyzkoušel řadu postupů a řekl bych, že poměrně dobře vím, co funguje a co nikoliv. Dnes bych se rád s vámi na tomto místě podělil o jeden z nejběžnějších způsobů, jak můžete využít síly komunit ve svůj prospěch. Celé to spočívá v tom, že musíte najít, vybudovat důvěru a poté oslovit lidi, kteří sdílejí stejný (nebo minimálně podobný) pohled na svět jako vy při komunikaci vašeho výrobku či služby.

Read more

Hromadný test dostupnosti uživatelských jmen

Sociální sítě typu Facebook, Twitter nebo Flickr již dávno nejsou jen doménou early-adopters a jiných technoidů. Postupem času se z toho stává masová záležitost a za nějaký pátek kdo nebude mít svůj profil na některé ze sítí, jakoby ani nebyl. Pozoruji to u sebe, kdy mě například na Facebooku žádají o přátelství lidé, které jsem neviděl drahně let a o kterých bych před pár lety ani v nejmenším neřekl, že si s počítači nějak rozumějí.

Zkrátka a dobře přítomnost vás či vaší firmy v tomto podhoubí internetu je jen otázkou času. Poslední dobou se stále častěji věnuji social media managmentu a pro mé klienty je přítomnost v social networks něco zcela nového a vzrušujícího.

Dnes bych vám rád na tomto místě doporučil skvělý nástroj, jenž se bude hodit všem těm, kteří hodlají v nejbližší době vstoupit do vod sociálních sítí. Tento nástroj najdete na stránce http://usernamecheck.com/ a jedná se o skvělou aplikaci, která vám během pár okamžiku odhalí, zda je vámi zamýšlené jméno na předních sociálních sítích volné či obsazené. Celkem se jich tu testuje přes 60!

Celých 93 % ze 100 globálních brandů má účet na Twitteru zabraný někým jiným! Jedná se o tzv. Twittersquatting.
Viz http://erikjheels.com/?p=1298

Někdo se možná zeptá, k čemu je to dobré? Inu je to podobné jako s doménovými jmény – pokud vám někdo obsadí vaši značku (jméno, přezdívku…), jen těžko se jí budete dovolávat (pokud nejste uber korporace jako Apple). Proto osobně když začínám pracovat pro nového klienta, který po mně chce managovat social media, jako první registruji na jeho jméno všechny volná uživatelská jména na všech významných sítích, která nějakým způsobem souvisejí s jeho značkou a případně i podnikáním. A právě díky výše zmíněnému webu nemusím procházet jednotlivé stránky postupně a zkoušet, co je volné a co nikoliv. Užitečné, nemyslíte?

Lekce zákaznické věrnosti od Zapposu

Co vám budu povídat, osobně jsem hodně náročný člověk. Nerad dělám polovičatou práci a ještě s těžším pocitem na srdci ji odevzdávám. Když něco dělám, chci, aby to bylo prvotřídní. Tato má vlastnost se promítá i do mých očekávání od lidí okolo, což se zřídka nesetká s pochopením, nicméně okruh mých nejbližších spolupracovníků tvoří skvěle motivovaní a oddaní lidé jako jsem já, s nimiž je radost spolupracovat. Někdy mám ale pocit, že podobné vlastnosti jsou v byznysu pouze zbožným přáním – každý hraje na maximální zisk, nikdo se s nikým nesere a co je už za mým plotem, to mě už moc nezajímá. Ale jsou to možná ty výše popsané vlastnosti, které dělí naprosto (pod)průměrné firmy od těch prvotřídních.

Nedávno jsem rozečetl zajímavou knihu Zákaznická věrnost a až díky ní jsem si pořádně uvědomil, nakolik můžou skvělé služby zákazníkům (klientům, partnerům, dosaďte si cokoliv dle svého uvážení) pozitivní a dlouhodobý vliv na prosperitu a rozvoj vaší společnosti.

Zákaznickou věrnost nevyvážíte zlatem

Někteří to nepochopí, někteří časem a někteří to pochopili už dávno a rozhodli se přijmout zákaznickou věrnost coby závazek a součást své strategie. To je případ i mého oblíbeného obchodu jménem Zappos (viz také detailní case study o této firmě).

Zappos může na někoho působit coby takový malý fenomén. Jedná se o vůbec největšího prodejce obuvi na internetu. (Ano, jsou lidé, co si přes internet kupují i boty a vůbec jich není málo!) Společnost sama byla založena už v roce 1999 a pokud dnes průměrně počítačově gramotný Američan uvažuje o koupi obuvi online, půjde právě na Zappos.

Příkladná firemní kultura nejenom na papíře

V čem se ale Zappos, jehož domovská stránka vypadá jak z konce devadesátek, jiný oproti konkurenci? Je posedlý zákaznickou věrností. Je posedlý vaší spokojeností. Je posedlý tím, co dělá a chce v tom být nejlepší. Že to zní jak z nějaké marketingové příručky, která nikdy neviděla realitu? Ale kdepak! Pokud se podíváte na následující video, uvidíte, že zaměstnance Zappos jejich práce baví a že jejich CEO je úplně obyčejný člověk (a bere méně než někteří lidé pod ním!). Rozhodně zajímavým návodem, jak získat ty nejloajálnější zaměstnance, je část videa, kde CEO nabízí uchazečům o práci $ 2000, pokud práci nepřijmou a odejdou po absolvování tréninkového programu :-).

Seznamte se s firmou, která má o vás zájem

Jako zákazník určitě pocítíte, že jste se dostali do styku s mimořádnou firmou, které nejde o peníze, ale o VÁS! (A upřímně, jak často při nakupování tento pocit máte?). Vše začíná tím, že veškeré poštovné a balné je zdarma (i při vracení zboží). Dále pak můžete do roka koupené zboží vrátit bez jediného slova a v případě problému se můžete spojit s jejich telefonickým centrem. Na druhém konci drátu sedí nonstop nějací lidí (v USA poměrně nevídané) a stejně tak volání je zdarma. Kdybyste náhodou měli zájem o zboží, které zrovna není skladem, jsou jejich zaměstnanci instruováni tím, že mají projít obchody tří konkurenčních prodejců a zboží obstarat. A to i za tu cenu, že z tohoto obchodu firma samotná nic mít nebude. Podobně vás Zappos překvapí při objednávce, kdy deklarují, že zboží dodají do čtyř dnů. Většinou jej máte druhý den doma. Není to úchvatné?

Věrní a oddaní zákazníci = $$$

Věrnost a loajalita zákazníků a zaměstnanců se vyplácí. Zappos to ví a jinak by si podobnou strategii nezvolil. Zákazníci, které vlastníte (ti, kteří u vás nakupují automaticky i přesto, že u konkurence by podobné zboží koupili levněji), se o svou skvělou zkušenost s vaší firmou určitě podělí dále (rodina, přátelé, spolupracovníci…). A přesně to je případ Zapposu, který se na word of mouth čili šeptandě „udělal“ bez nějakých větších investic do reklamy. Osobně se domnívám, že přesně tohle je cesta na vrchol – skvělý, produkt, prvotřídní služba a mimořádná péče o zákazníky. Význam toho celého je zřetelný v dnešní době především díky internetu a blogům, kdy se v podstatě každý spokojený (ale i nespokojený) zákazník může stát advokátem nebo naopak vrahem vaší značky. Nehledě na to, že získání nového zákazníka je až 7x dražší než udržení toho stávajícího. Ale o tom zas někdy příště.