Bezpečnost na internetu je problém nás všech!

Docela se bavím situací, která se rozvinula kolem komunitního portálu Libimseti.cz. Možná jste zaznamenali, že loni v srpnu se jim někdo naboural do jejich databáze a získal přístup k soukromým albům několika tisíc uživatelů (resp. uživatelek). Díky tomu se mohl oblažit pohledem na spoře oděné patnáctky v rádoby sexy pózách (ou, yeah!). Ovšem jak se nyní ukazuje, útok to nebyl jediný a podle všeho jich bylo více, přičemž k tomu poslednímu mělo dojít letos v lednu.

Nemá asi cenu nosit dříví do lesa, stačí když si přečtete oba dva výše linkované články, ale co mě na celé situaci zaráží nejvíce je fakt, že někteří lidé nejsou natolik soudní a používají na všechny internetové služby jedno a to samé heslo.

Ano, je to pohodlné (a člověk je od přírody tvor pohodlný) a přiznám se, že i já jsem kdysi hodně dávno měl „na internet“ jedno heslo, ale postupem času jsem si uvědomil, nakolik (ne)bezpečné to je. Stačí, aby na některé službě někdo vaše heslo zachytil, a jste nahraní. Běhá mi mráz po zádech, pokud by někdo mohl jen kvůli mé lenosti ukrást mou identitu, odčerpat (nebo minimálně monitorovat) peníze na účtu, přistupovat k mailu a mnoha dalším službám, které jsou na mail a heslo vázány. O to víc mě šokují na první pohled nevinné příspěvky do diskusí, jak ilustruje obrázek níže. (Aneb když už mi někdo odcizí heslo, které používám všude, řeknu mu alespoň, kde ho může použít). Vlastně ne, oni to provozovatelé “Líbka” oficiálně nepřiznali, že mohli být napadeni letos, takže žádné obavy…

Osobně používám na každou internetovou službu nebo web jiné heslo. Nepoužívám žádný speciální software, hesla si pamatuji a mám v nich systém. A dokonce to jde celkem jednoduše, i když jsem líný jako všichni ostatní. Ani v nejmenším netvrdím, že má hesla jsou neprůstřelná (nejsou!), ale rozhodně díky nim můžu klidně spát. Samozřejmě, že pokud někdo bude moc chtít, vaše heslo vždycky prolomí (pomocí hrubé síly) nebo jinak zjistí (pomocí sociálního inženýrství).

Čas od času se dostanu k cizímu heslu a bohužel drtivá většina z nich je natolik naivních, že by se v jejich stínu mohla i Iveta Bartošová označit za královnu světového popu. Buď se jedná o to samé heslo jako uživatelské jméno (v horším případě) nebo jde o uživatelské jméno doplnění rokem narození (v lepším případě), případně coby hesla figurují jména partnerů / dětí / psů / koček / děděčků / babiček / tetiček z druhého kolena. Sem tam se jedná o zdrobnělou variaci na jméno nebo přezdívku. Tedy nic, co by nadprůměrný znalý trochu blízký člověk neprolomil.

Apeluji na vás, uživatelé moji drazí a milí internetu! Nebuďte hloupí, líní a pohodlní. Vytvářejte si pro své účty hesla, která nebudou snadno prolomitelná a kvůli jejichž odcizení se pro vás nezhroutí svět. Tady máte mé tipy:

5 tipů pro vytváření hesel a zacházení s nimi

Tip 1: Mějte dlouhé heslo

Názory na délku hesla se sice různí, ale v průměru je 6 znaků v hesle v pořádku, 10 je dobrých, 15 skvělých. Pokud tedy zrovna heslo neslouží jako klíč k nějakým supertajným informacím (přístup do velína v Temelínu:-), vystačíte si s těmi 6-10 znaky. Mít heslo kratší a pouze z písmen je velmi riskantní, jelikož jej prolomí kdejaký program během několika málo minut.

Tip 2: Neomezujte se na abecedu

Většina běžných uživatelů má svá hesla tvořená pouze písmeny z abecedy. Naštěstí (či naneštěstí pro crackery) heslo může obsahovat jakékoliv libovolní znaky, které jste schopni na klávesnici napsat. Neomezujte se proto pouze na použití písmen abecedy a do hesla vložte i jiné znaky.

Uvádí se, že pro vytvoření hesla je vhodné si zvolit nějaké běžné a smysluplné slovo, např. „vasejmeno“. Poté změňte některé malá písmena na velká („A“ není v hesle to samé co „a“, tudíž pokud by chtěl heslo někdo prolomit, měl by těžší práci) – „VaSeJmEnO“. Stejně tak se vyplatí zaměnit některá písmena za čísla, např. „V4SeJm3n0“. A abyste případného crackera ještě více dorazili, doplňte do hesla ještě nějaký jiný znak – !, @, # & atp. Výsledkem bude např. heslo ve tvaru „V4SeJm3n0!“, jehož prolomení nebudou otázkou náhody ani několika minut.

Tip 3: Mějte různá hesla pro různé služby

Jak jsem zmínil v příspěvků výše, neomezujte se na jedno heslo pro všechny své účty. Pokud by vám někdo takové heslo odchytil, můžete rovnou heslo všude změnit, což by pro někoho znamenalo práci minimálně na půl dne a hlavně především stres z toho, že nikdy nebudete vědět, zda jste změnili úplně všechny hesla. Doporučuji proto vytvořit systém, kdy například heslo vytvořené podle výše uvedeného klíče budete pokaždé obohacovat o nějaké další znaky. Možností je mnoho, opět aby se heslo co nejlépe pamatovalo a dalo odvodit, zkuste třeba k heslu přidat první tři písmena daní služby, do které se přihlašujete.

Tip 4: Nikam si heslo nepoznamenávejte

Někteří lidé si ihned vedle platební karty poznamenávají i PIN. Nedělejte to samé s heslem! Psát si ho na papír někam k počítači nebo jej v počítači někde ukládat, je hloupé. Snažte se heslo co nejrychleji zapamatovat. Byť se to zpočátku může jevit jako nadlidský úkol, pokud budete heslo používat trochu častěji než jednou za půl roku, brzy se vám jeho podoba vryje pod kůži a budete jej na klávesnici datlovat zcela automaticky.

Tip 5: Nevěřte nikomu, kdo po vás bude chtít vaše heslo

Poslední, nikoliv však nejméně důležitá rada. Nikdy, opakuji nikdy nevěřte nikomu, kdo po vás bude chtít heslo. Ať už je to váš partner, kolega, přítel, člověk tvářící se coby administrátor služby nebo zaměstnanec z banky, ať už vás kontaktuje osobně, mailem nebo po telefonu. Nikdy své heslo nikomu nesdělujte.

Pokud budete postupovat podle výše uvedených rad a doporučení, internet bude den ode dne krásnější…

Jak jste na tom s hesly Vy? Slouží Vám mozek, nebo používáte nějaký speciální software na jejich ukládání? Nebojíte se z odcizení hesel? Nezhroutí se v takovém případě Váš svět? Názory vítány.

Komunity jako součást vašeho online marketingu

Co mě na online marketingu fascinuje již od jeho začátku, je samotná jeho povaha. Oproti klasickému marketingu v „kamenném“ světě v tom tvořeném z jedniček a nul nemusíte disponovat milionovými rozpočty, ale vystačíte si mnohdy s desítkami až stovkami tisíc. A přitom oslovíte minimálně to samé a často mnohem větší množství lidí. Nezatížen obrovskými rozpočty, které by sváděly k tradičním metodikám a postupům, se jako marketér snažím v každé kampani hledat kreativní a inovativní řešení zadaného problému. A právě práce s komunitami mě dokáže často překvapit jistou návratností vynaložených prostředků.

Někteří na sociální sítě nadávají a v jejich souvislosti zmiňují pojmy jako Velký bratr, ztráta soukromí či exhibicionismus, já jako marketér jejich existenci jen kvituji. Díky nim se mohu relativně přesně dozvědět, jací lidé opravdu jsou, jaké názory zastávají a jaké hodnoty vyznávají. Mnohdy stačí posbírat střípky z několika různých služeb a během chvilky se o člověku dozvíte mnohem více informací než by vám pověděl on sám za celé odpoledne…

3 kroky pro vstup do community marketingu

Práci s komunitami se věnuji v rámci toho, co dělám, už nějaký rok. Za tu dobu jsem si vyzkoušel řadu postupů a řekl bych, že poměrně dobře vím, co funguje a co nikoliv. Dnes bych se rád s vámi na tomto místě podělil o jeden z nejběžnějších způsobů, jak můžete využít síly komunit ve svůj prospěch. Celé to spočívá v tom, že musíte najít, vybudovat důvěru a poté oslovit lidi, kteří sdílejí stejný (nebo minimálně podobný) pohled na svět jako vy při komunikaci vašeho výrobku či služby.

Read more

Tři klíčová slova pro internet v roce 2009

Od chvíle, kdy nám loňský rok utekl nenávratně pryč, se mě stále více lidí okolo ptá na můj názor na to, jak bude internet vypadat v tom letošním roce se devítkou na konci. Většinou odpovídám že nevím, že je to těžké předpovídat. Popravdě můžu říct jen to, co se domnívám.

Než abych psal nějaké z prstu vycucané predikce typu Seznam.cz letos změní majitele, rozhodl jsem se raději jen zmínit tři klíčová slova, která budou patřit mezi zaklínadla internetu v roce 2009. Alespoň podle mě. Takže pokud plánujete začít něco tento rok podnikat na internetu (podnikáním myslím seriózní byznys, ne development MFA či affiliates), rozhodně se zkuste nad níže popsaným trochu zamyslet.

Klíčové slovo č. 1: Kovergence

Všechno se mění a co si budeme povídat, už ani internet není tím stejným místem, jakým jsme ho znali kdysi. Zatímco před pár lety se dalo chování lidí na webu docela snadno předvídat, dnes tomu tak není. Uživatel má před sebou stovky až tisíce miliony stránek, které mu poskytují to, co potřebuje. Nebo o kterých se to alespoň domnívá. Jinými slovy je aktivní na mnoha různých platformách a bylo by naivní se domnívat, že ty jsou středem vesmíru. Nejsou.

Coby provozovatelé služeb a tvůrci obsahu si musíme uvědomit, že pokud chceme na dravém internetovém trhu uspět, musíme jít za uživatelem. Jít na místa, která důvěrně zná, proniknout do aplikací, které denně používá. Boj o pozornost uživatele je dnes větší než kdy jindy a tento trend ještě poroste.

A právě v tom vidím osobně jednu z největších současných příležitostí. Poskytněte uživateli něco, co sblíží a propojí všechny jím využívané služby tak, aby se s nimi dalo snadno, jednoduše, rychle a pohodlně pracovat a máte vyhráno. Proto si myslím, že všechny služby, aplikace nebo iniciativy obecně směřující ke konvergenci budou mít zelenou. Chcete pár příkladů? Tady jsou: FriendConnect, Friend Feed, OpenSocial, killer-widgety apod.

Klíčové slovo č. 2: Vztahy

Během několika posledních let sleduji, jak se postupně mění přístup lidí ve smýšlení o internetu a tento trend i letos ještě více poroste. Internet se stane více než kdy jindy nástrojem komunikace a budování vztahů. Zatímco pár let nazpět jsem měl pocit, že spousta lidí internet považuje za anonymní žumpu, která snese všechno, dnes si lidé více uvědomují svoji roli v celé tom soukolí a především to, jak internet může ovlivnit jejich soukromý život i pracovní život.

Myslím, že to byly až sociální sítě, které daly internetu tvář. Uživatelsky generovaný obsah, komunity a především networking. To celé posunulo internet tam, kde ho máme nyní, tam, kde vše funguje na osobní a přímé komunikaci skrze Facebook, LinkedIn, Twitter či jiné sociální sítě. Každý je snadno dosažitelný a kontaktovatelný. Počet uživatelů těchto sítí tento rok poroste a překoná všechny očekávání. Pro příklad jmenuji ten Facebook – za uplynulý měsíc se zde zaregistrovalo 25 000 nových uživatelů z České republiky. Není to famózní?

Statistika nových uživatelů na Facebooku za minulý měsíc

Každopádně vztahy se nebudou letos budovat pouze na bázi uživatel – uživatel, ale značně také posílí (v duchu předchozího konvergenčního bodu) trend společnost – uživatel a společnost – společnost. Do výsluní se tak tento rok dostanou pojmy jako personal branding, reputation management, korporátní blogování aj. S trochou nadsázky brzy budeme všichni fasovat při nástupu do zaměstnání i firemní účet na Twitteru.

Klíčové slovo č. 3: Mobilita

Ať chceme nebo ne, všechno to spěje do stavu, kdy budeme mít internet v mobilu či jiném čipu implantovaném někde na těle. Dobrá, ten čip není možná výhled na tento rok, ale ty mobily určitě ano. Již dnes si můžete dopřát relativně levný datový tarif u všech našich operátorů a je jen otázkou času, kdy bude internet úplně zdarma (můj tip Q4 2009, sice bude zdarma, ale bude tam šílené FUP). Ptáte se, jak to všechno souvisí s internetem? Jednoduše – tím, že si internet v mobilu bude ukusovat stále větší a větší sousta, otevře se nám tu prostor pro zcela nové typy služeb a aplikací.

Osobně vidím nejvyšší potenciál ve využití interní GPS (která se pomalu, ale jistě usazuje ve všech telefonech) a různých social-based služeb. Social shopping, social gaming, social traveling a další a další příklady, které můžete vymyslet. Zkrátka a dobře využití vaší aktuální lokace, komunity a jejích vědomostí bude mocné a užitečné.

Kromě toho bude mobilní internet sloužit ke spojení s vašimi přáteli či spolupracovníky a zprostředkuje vám kontakt s nimi, i když jsou na opačné straně zeměkoule. Teď nemám na mysli pouze mobilní verze „velkých“ služeb, jako spíše různé specifické aplikace umožňující streamování videa přímo z mobilu nebo komunikační aplikace typu Fring.

Jaký je váš názor na vývoj internetu v tomto roce?

Jak na nastavení správné cenové politiky

Téma nastavení cen a cenová politika obecně je u firem, ale i freelancerů mnohdy velmi opomíjené téma. V určitých oblastech jsou zákazníci na cenu velmi senzitivní, v jiném odvětví se vám změna ceny (ať už nahoru či dolu) na množství zakázek či objednávek ani nepodepíše. Nerad bych tu dnes zabíhal do detailů, protože o tomto tématu bychom se mohli bavit dlouhé hodiny; raději vás seznámím s tou úplně nejjednodušší strategií, jak nastavit své ceny.

Skvělí, rychlí a levní lidé neexistují

Bohužel já (a předpokládám, že ani vy) nežijete v ideálním světě. Ve světě superhrdinů, kteří svými schopnostmi dokáží zastínit drtivou většinu běžných lidí a kteří jsou ve své práci skvělí, rychlí a ještě k tomu levní. A to je právě to, o čem bych se rád dnes bavil – pokud za vámi někdo přijde, neočekává, že budete mít všechny tyto tři popsané vlastnosti, ale pouze dvě z nich. (Samozřejmě, občas se někdo takový objeví, ale kdo se v byznyse nějaký pátek pohybuje ví, že to prostě nejde).

Při sestavování své cenové politiky se proto rozhodněte, zda chcete být vnímáni jako skvělí a rychlí, skvělí a levní nebo rychlí a levní. Jiné možnosti neexistují! Být skvělý, rychlý a k tomu levný je cesta do pekel. Představte si to jako vztah, ve kterém máte muže a ženu. Další muž (nebo žena) by tu byl na obtíž a nefungovalo by to. Podobné je to s cenami.

Proč superhrdinové existují jen v pohádkách?
Když byl Ed mladší a začínal podnikat, věci popsané výše vůbec neřešil. Snažil se pořádně dělat svou práci, dělat ji rychle, kvalitně a podle něj za odpovídající peníze. A protože je Ed od malička perfekcionista, trávil v kanceláři dlouhé hodiny laděním těch nejmenších detailů, i když věděl, že si jich ve výsledku třeba nikdo nevšimne. Občas opouštěl kancelář pozdě v noci, často i ve dvě ráno jen proto, že chtěl, aby byl klient spokojený. Výsledkem toho všeho sice nebylo klasické vyhoření, ale zbortil se mu kvůli práci vztah a hlavně začal přemýšlet o tom, jestli tohle všechno má smysl, když dělá od nevidím do nevidím a peněz nějak moc nemá…

Skvělí a rychlí lidé jsou drazí

Pokud někdo chce něco rychle, musí si za to zaplatit. A pokud chce někdo něco rychle a přitom kvalitně, musí si zaplatit mnohem více. Starý známý fakt, který je samozřejmě pravdivý. Pokud nás někdo osloví s tím, že potřebuje realizovat zakázku, na kterou opravdu spěchá, můžeme odložit rozdělané věci, věnovat se tomu po pracovní době či o víkendu, ale něco to bude stát.

U tohoto modelu je třeba si dát pozor na to, abyste stihli domluvený termín (což vám mnohdy může přinést pár vrásek a šedých vlasů), protože ten rozhoduje o tom, jestli se na vás příště klient obrátí. Naopak bonusem jsou skvělé peníze, které mohou být třeba několikanásobkem toho, co byste dostali, kdybyste projekt realizovali mnohem delší čas.

Skvělí a levní lidé jsou pomalí

Mezi klienty je ale i spousta těch, co hrají na cenu. Mnozí z nich se snaží najít co nejlevnějšího dodavatele (od těch ruce pryč – nejsou vůbec loajální – jakmile se objeví někdo levnější než vy, dají vám sbohem) a jiní kromě nízké ceny vyžadují odpovídající kvalitu. Pokud vás někdo takový osloví a jeho zakázka se vám zdá z nějakého důvodu zajímavá (pěkná reference, blízké téma apod.), ale peníze za to nejsou zrovna skvělé, můžete si na realizaci domluvit více času. Prioritu budou samozřejmě mít lépe placené projekty, takže tady s tímto se můžete „babrat“ delší dobu.

Oproti předchozímu modelu máte na realizaci dostatek času, jste v relativní pohodě, nemusíte se stresovat, že datum odevzdání možná nestihnete. Na druhou stranu peníze nebudou nijak skvělé.

Rychlí a levní lidé produkují méně kvalitní věci

Třetí a nejhorší případ je ten, že budete rychlí a levní. Pokud na projekt nemáte dostatek času, logicky výsledek nebude asi zrovna ukázkový. Možná rychle získáte peníze a můžete se posunout na další projekt, ale tento si určitě do portfolia či referencí nedáte, protože se za něj z nějakého důvodu budete stydět. Je to jednoduché, ale je tomu skutečně tak. Nicméně na tomto modelu úspěšně funguje spousta firem a jednotlivců a výsledky jejich práce se podobají spíše továrním prefabrikátům než čemukoliv jinému. Tento model je opravdu špatný, pokud je váš byznys alespoň z části postaven na kreativitě. (Jinými slovy pokud děláte v kreativní branži a jste levní a rychlí, dřive či později na to dojedete).

Důležitou věcí v celém procesu je seznámení klienta s tím, jaké jsou možnosti. Pokud někdo za vámi přijde s tím, že chce realizovat projekt podobný tomu, co máte v referencích a má na to nižší rozpočet, než s kterým byste si vystačili, normálně mu řekněte, že jej sice realizovat můžete, ale že tomu dáte nižší prioritu a realizace bude trvat déle, příp. že jej za tu cenu nemůžete realizovat v požadovaném rozsahu. Jakmile začnete dělat nějaké výjimky a nebudete se držet jedné z výše popsaných cest, můžete skončit jako Ed v příběhu výše. Ať se vám daří!

Lekce zákaznické věrnosti od Zapposu

Co vám budu povídat, osobně jsem hodně náročný člověk. Nerad dělám polovičatou práci a ještě s těžším pocitem na srdci ji odevzdávám. Když něco dělám, chci, aby to bylo prvotřídní. Tato má vlastnost se promítá i do mých očekávání od lidí okolo, což se zřídka nesetká s pochopením, nicméně okruh mých nejbližších spolupracovníků tvoří skvěle motivovaní a oddaní lidé jako jsem já, s nimiž je radost spolupracovat. Někdy mám ale pocit, že podobné vlastnosti jsou v byznysu pouze zbožným přáním – každý hraje na maximální zisk, nikdo se s nikým nesere a co je už za mým plotem, to mě už moc nezajímá. Ale jsou to možná ty výše popsané vlastnosti, které dělí naprosto (pod)průměrné firmy od těch prvotřídních.

Nedávno jsem rozečetl zajímavou knihu Zákaznická věrnost a až díky ní jsem si pořádně uvědomil, nakolik můžou skvělé služby zákazníkům (klientům, partnerům, dosaďte si cokoliv dle svého uvážení) pozitivní a dlouhodobý vliv na prosperitu a rozvoj vaší společnosti.

Zákaznickou věrnost nevyvážíte zlatem

Někteří to nepochopí, někteří časem a někteří to pochopili už dávno a rozhodli se přijmout zákaznickou věrnost coby závazek a součást své strategie. To je případ i mého oblíbeného obchodu jménem Zappos (viz také detailní case study o této firmě).

Zappos může na někoho působit coby takový malý fenomén. Jedná se o vůbec největšího prodejce obuvi na internetu. (Ano, jsou lidé, co si přes internet kupují i boty a vůbec jich není málo!) Společnost sama byla založena už v roce 1999 a pokud dnes průměrně počítačově gramotný Američan uvažuje o koupi obuvi online, půjde právě na Zappos.

Příkladná firemní kultura nejenom na papíře

V čem se ale Zappos, jehož domovská stránka vypadá jak z konce devadesátek, jiný oproti konkurenci? Je posedlý zákaznickou věrností. Je posedlý vaší spokojeností. Je posedlý tím, co dělá a chce v tom být nejlepší. Že to zní jak z nějaké marketingové příručky, která nikdy neviděla realitu? Ale kdepak! Pokud se podíváte na následující video, uvidíte, že zaměstnance Zappos jejich práce baví a že jejich CEO je úplně obyčejný člověk (a bere méně než někteří lidé pod ním!). Rozhodně zajímavým návodem, jak získat ty nejloajálnější zaměstnance, je část videa, kde CEO nabízí uchazečům o práci $ 2000, pokud práci nepřijmou a odejdou po absolvování tréninkového programu :-).

Seznamte se s firmou, která má o vás zájem

Jako zákazník určitě pocítíte, že jste se dostali do styku s mimořádnou firmou, které nejde o peníze, ale o VÁS! (A upřímně, jak často při nakupování tento pocit máte?). Vše začíná tím, že veškeré poštovné a balné je zdarma (i při vracení zboží). Dále pak můžete do roka koupené zboží vrátit bez jediného slova a v případě problému se můžete spojit s jejich telefonickým centrem. Na druhém konci drátu sedí nonstop nějací lidí (v USA poměrně nevídané) a stejně tak volání je zdarma. Kdybyste náhodou měli zájem o zboží, které zrovna není skladem, jsou jejich zaměstnanci instruováni tím, že mají projít obchody tří konkurenčních prodejců a zboží obstarat. A to i za tu cenu, že z tohoto obchodu firma samotná nic mít nebude. Podobně vás Zappos překvapí při objednávce, kdy deklarují, že zboží dodají do čtyř dnů. Většinou jej máte druhý den doma. Není to úchvatné?

Věrní a oddaní zákazníci = $$$

Věrnost a loajalita zákazníků a zaměstnanců se vyplácí. Zappos to ví a jinak by si podobnou strategii nezvolil. Zákazníci, které vlastníte (ti, kteří u vás nakupují automaticky i přesto, že u konkurence by podobné zboží koupili levněji), se o svou skvělou zkušenost s vaší firmou určitě podělí dále (rodina, přátelé, spolupracovníci…). A přesně to je případ Zapposu, který se na word of mouth čili šeptandě „udělal“ bez nějakých větších investic do reklamy. Osobně se domnívám, že přesně tohle je cesta na vrchol – skvělý, produkt, prvotřídní služba a mimořádná péče o zákazníky. Význam toho celého je zřetelný v dnešní době především díky internetu a blogům, kdy se v podstatě každý spokojený (ale i nespokojený) zákazník může stát advokátem nebo naopak vrahem vaší značky. Nehledě na to, že získání nového zákazníka je až 7x dražší než udržení toho stávajícího. Ale o tom zas někdy příště.