Bezpečnost na internetu je problém nás všech!

Docela se bavím situací, která se rozvinula kolem komunitního portálu Libimseti.cz. Možná jste zaznamenali, že loni v srpnu se jim někdo naboural do jejich databáze a získal přístup k soukromým albům několika tisíc uživatelů (resp. uživatelek). Díky tomu se mohl oblažit pohledem na spoře oděné patnáctky v rádoby sexy pózách (ou, yeah!). Ovšem jak se nyní ukazuje, útok to nebyl jediný a podle všeho jich bylo více, přičemž k tomu poslednímu mělo dojít letos v lednu.

Nemá asi cenu nosit dříví do lesa, stačí když si přečtete oba dva výše linkované články, ale co mě na celé situaci zaráží nejvíce je fakt, že někteří lidé nejsou natolik soudní a používají na všechny internetové služby jedno a to samé heslo.

Ano, je to pohodlné (a člověk je od přírody tvor pohodlný) a přiznám se, že i já jsem kdysi hodně dávno měl „na internet“ jedno heslo, ale postupem času jsem si uvědomil, nakolik (ne)bezpečné to je. Stačí, aby na některé službě někdo vaše heslo zachytil, a jste nahraní. Běhá mi mráz po zádech, pokud by někdo mohl jen kvůli mé lenosti ukrást mou identitu, odčerpat (nebo minimálně monitorovat) peníze na účtu, přistupovat k mailu a mnoha dalším službám, které jsou na mail a heslo vázány. O to víc mě šokují na první pohled nevinné příspěvky do diskusí, jak ilustruje obrázek níže. (Aneb když už mi někdo odcizí heslo, které používám všude, řeknu mu alespoň, kde ho může použít). Vlastně ne, oni to provozovatelé “Líbka” oficiálně nepřiznali, že mohli být napadeni letos, takže žádné obavy…

Osobně používám na každou internetovou službu nebo web jiné heslo. Nepoužívám žádný speciální software, hesla si pamatuji a mám v nich systém. A dokonce to jde celkem jednoduše, i když jsem líný jako všichni ostatní. Ani v nejmenším netvrdím, že má hesla jsou neprůstřelná (nejsou!), ale rozhodně díky nim můžu klidně spát. Samozřejmě, že pokud někdo bude moc chtít, vaše heslo vždycky prolomí (pomocí hrubé síly) nebo jinak zjistí (pomocí sociálního inženýrství).

Čas od času se dostanu k cizímu heslu a bohužel drtivá většina z nich je natolik naivních, že by se v jejich stínu mohla i Iveta Bartošová označit za královnu světového popu. Buď se jedná o to samé heslo jako uživatelské jméno (v horším případě) nebo jde o uživatelské jméno doplnění rokem narození (v lepším případě), případně coby hesla figurují jména partnerů / dětí / psů / koček / děděčků / babiček / tetiček z druhého kolena. Sem tam se jedná o zdrobnělou variaci na jméno nebo přezdívku. Tedy nic, co by nadprůměrný znalý trochu blízký člověk neprolomil.

Apeluji na vás, uživatelé moji drazí a milí internetu! Nebuďte hloupí, líní a pohodlní. Vytvářejte si pro své účty hesla, která nebudou snadno prolomitelná a kvůli jejichž odcizení se pro vás nezhroutí svět. Tady máte mé tipy:

5 tipů pro vytváření hesel a zacházení s nimi

Tip 1: Mějte dlouhé heslo

Názory na délku hesla se sice různí, ale v průměru je 6 znaků v hesle v pořádku, 10 je dobrých, 15 skvělých. Pokud tedy zrovna heslo neslouží jako klíč k nějakým supertajným informacím (přístup do velína v Temelínu:-), vystačíte si s těmi 6-10 znaky. Mít heslo kratší a pouze z písmen je velmi riskantní, jelikož jej prolomí kdejaký program během několika málo minut.

Tip 2: Neomezujte se na abecedu

Většina běžných uživatelů má svá hesla tvořená pouze písmeny z abecedy. Naštěstí (či naneštěstí pro crackery) heslo může obsahovat jakékoliv libovolní znaky, které jste schopni na klávesnici napsat. Neomezujte se proto pouze na použití písmen abecedy a do hesla vložte i jiné znaky.

Uvádí se, že pro vytvoření hesla je vhodné si zvolit nějaké běžné a smysluplné slovo, např. „vasejmeno“. Poté změňte některé malá písmena na velká („A“ není v hesle to samé co „a“, tudíž pokud by chtěl heslo někdo prolomit, měl by těžší práci) - „VaSeJmEnO“. Stejně tak se vyplatí zaměnit některá písmena za čísla, např. „V4SeJm3n0“. A abyste případného crackera ještě více dorazili, doplňte do hesla ještě nějaký jiný znak - !, @, # & atp. Výsledkem bude např. heslo ve tvaru „V4SeJm3n0!“, jehož prolomení nebudou otázkou náhody ani několika minut.

Tip 3: Mějte různá hesla pro různé služby

Jak jsem zmínil v příspěvků výše, neomezujte se na jedno heslo pro všechny své účty. Pokud by vám někdo takové heslo odchytil, můžete rovnou heslo všude změnit, což by pro někoho znamenalo práci minimálně na půl dne a hlavně především stres z toho, že nikdy nebudete vědět, zda jste změnili úplně všechny hesla. Doporučuji proto vytvořit systém, kdy například heslo vytvořené podle výše uvedeného klíče budete pokaždé obohacovat o nějaké další znaky. Možností je mnoho, opět aby se heslo co nejlépe pamatovalo a dalo odvodit, zkuste třeba k heslu přidat první tři písmena daní služby, do které se přihlašujete.

Tip 4: Nikam si heslo nepoznamenávejte

Někteří lidé si ihned vedle platební karty poznamenávají i PIN. Nedělejte to samé s heslem! Psát si ho na papír někam k počítači nebo jej v počítači někde ukládat, je hloupé. Snažte se heslo co nejrychleji zapamatovat. Byť se to zpočátku může jevit jako nadlidský úkol, pokud budete heslo používat trochu častěji než jednou za půl roku, brzy se vám jeho podoba vryje pod kůži a budete jej na klávesnici datlovat zcela automaticky.

Tip 5: Nevěřte nikomu, kdo po vás bude chtít vaše heslo

Poslední, nikoliv však nejméně důležitá rada. Nikdy, opakuji nikdy nevěřte nikomu, kdo po vás bude chtít heslo. Ať už je to váš partner, kolega, přítel, člověk tvářící se coby administrátor služby nebo zaměstnanec z banky, ať už vás kontaktuje osobně, mailem nebo po telefonu. Nikdy své heslo nikomu nesdělujte.

Pokud budete postupovat podle výše uvedených rad a doporučení, internet bude den ode dne krásnější…

Jak jste na tom s hesly Vy? Slouží Vám mozek, nebo používáte nějaký speciální software na jejich ukládání? Nebojíte se z odcizení hesel? Nezhroutí se v takovém případě Váš svět? Názory vítány.