Tajný tip na zvýšení trafficu z vyhledavačů

Pokud patříte mezi ty, jejich (ne)úspěch na internetu stojí na trafficu z vyhledavačů, mám pro vás jeden zaručený a rozhodně ne moc známý tip. S jeho pomocí můžete navýšit traffic na svých stránkách řádově o jednotky, ale mnohdy také destíky procent nových lidí. A to zcela bezplatně, respektive vás to nebude stát nic víc, než jen pár minut vašeho času.

Cizojazyčný traffic zadarmo? Žádný problém!

Vše je to o tom, že stránky přeložíte do mnoha různých jazyků a na stránky dostanete zahraniční traffic, který bude přitom zcela relevatní a tudíž s ním můžete dále pracovat naprosto stejně coby s běžnými uživateli, v jejichž rodném jazyce web původně je.

Ovšem než abyste si web nechali překládat od některé z překladatelských agentur či překladatelských firem, sáhnete po dostupných nástrojích, díky kterým nemusíte do překladu investovat ani korunu. K překladu stránek dojde automaticky a pak už stačí jen vyčkat na roboty, kteří je zaindexují.

Vyzkoušejte Global Translator!

Jelikož většina webů, s nimiž pracuji, běží na skvělém systému Wordpress (tento blog není výjimkou), jasnou volbou je v tomto ohledu pro mě povedený plugin Global Translator. S jeho pomocí můžete web přeložit až do 34 světových jazyků a oslovit tak i třeba s malým webem psaným v češtině drtivou většinu světové internetové populace. Celé to funguje tak, že se na vašem webu objeví vlaječky indikující možnost automatického překladu do libovolného (a vámi předem navoleného) jazyka.

Podporované jazyky pluginu Global Translator:
Italština, Korejština, Čínština (zjednodušená i tradiční), Portugalština, Angličtina, Němčina, Francouzština, Španělština, Japonština, Arabština, Ruština, Řečtina, Holandština, Bulharština, Čeština, Chorvatština, Dánština, Finština, Hindština, Polština, Rumunština, Švédština, Norština, Katalánština, Filipínština, Hebrejština, Indonéština, Litevština, Lotyština, Srbština, Slovenština, Slovinština, Ukrajinština a Vietnamština.

Global Translator je výborný plugin pro Wordpress využívající 4 různých překládajích enginů - Google Translation Engine, Babel Fish, Promt a FreeTranslations.com. Právě důraz na SEO je jednou z věcí, kterou měl jeho autor při jeho vzniku na mysli, tudíž veškeré automatické překlady budou na SEO-friendly URI, kdy se do cesty vloží jen název daného jazyka, jinak vše zůstane dle vašeho defaultního nastavení - např. www.vasblog.cz/prispevek bude při volbě anglického překladu na www.vasblog.cz/en/prispevek.

Plugin využívá vlastní cachovací systém, který je podle jeho tvůrce rychlý, chytrý, značně optimalizovaný, díky čemuž se rapidně snižuje riziko dočasného zabanování překládacími enginy. Je sice pravda, že pokud si někdo na překlad do určitého jazyka “sáhne” poprvé, překlad nějakou dobu trvá, nicméně potom už bude stránka nacachovaná a nic nebrání její indexaci roboty vyhledavačů. Nehledě na to, že si můžete nastavit, aby překlad probíhal sám od sebe automaticky “na pozadí”, čímž můžete pomalému načítání snadno předejít.

Moje dojmy z praxe

Když jsem před nějakou dobou plugin objevil a jal se ho poprvé vyzkoušet, byl jsem v otázce jeho přínosu poměrně skeptický. Ovšem jak asi víte, SEO mnohdy bývá během na dlouhou trať, proto nelze čekat výsledky v řádu několika dnů, ale až za nějaký čas, kdy na nový obsah zareagují vyhledavače a najdou si jej první zahraniční návštěvníci. Pro lepší představu přikládám obrázek s rozpisem zemí původu návštěvníků malého českého webu o módě. Zatímco před nasazením pluginu na tento web chodili pouze lidé z Česka a Slovenska a sem tam zabloudil někdo i z jiných států, teď se pravidelně a stabilně každý den na webu zastavují i lidé ze zahraničí, kteří našli web právě díky práci Global Translatoru.

Obrázek ilustruje návštěvy za den, přičemž denně na web přijde 440 lidí a z toho celých 145 z nich je z jiných států, než je Česká nebo Slovenská republika. V absolutní řeči čísel to dělá celých téměř 33 % trafficu ze zahraničí (samozřejmě Slovensko vyjímaje).

Poznámka na okraj
Pozor, pokud jako způsob monetizace svého webu využíváte Google Adsense a uvažujete o nasazení Global Translatoru, měli byste vědět, že ne všechny pluginem podporované jazyky jsou podporované i Google Adsense (GA)! Nasazení GA na stránky v takovém jazyce by potom mohlo být prohřeškem proti podmínkám užívání. Jmenovitě jde o tyto jazyky: Hindština, Rumunština, Katalánština, Filipínština, Indonéština, Lotyština, Litevština, Slovinština, Ukrajinština, Vietnamština.

Global Translator tak určitě může pomoci, vše je závislé na tom, koho chcete oslovit a čím. Rozhodně nečekejte, že byste se po použití tohoto pluginu dostali na přední místa v SERP u světových vyhledavačů na nějaké hodně konkurenční fráze. Global Translator vám na web dovede spíše návštěvníky hledající méně konkurenční fráze (tj. klasický long-tail), kteří vám ve finálním součtu mohou dát hodně hezká čísla.

Jasně, že nemusíte využít Global Translator. Alternativ je samozřejmě vícero, nicméně hlavní myšlenka tohoto příspěvku je předpokládám jasná…

Učebnicový příklad buzzmarketingu

Dnes to nebude nijak dlouhé. Ráno při čtení článků na Novinky.cz mě zaujal jeden s titulkem Tajemný dobrodinec v New Yorku rozdává lidem dolary. Na první pohled překvapivé (cože, co to je za blázna, že dává lidem peníze?) a tajemné (co to je za chlapa, že nechce odhalit svou totožnost?). Nicméně po první přečtení článku jsem začal větřit, že stejně jako nedávno v případě australského milionového jobu jde jen o další skvělou ukázku buzzmarketingu (mimochodem, Hughesovu stejnojmennou knihu doporučuji přečíst, pokud se o to zajímáte, v českém vydání Management Press).

Ostatně jak je vidět v článku na Novinkách, dvě fotky (ze dvou!) obsahují “mimoděk” zobrazenou adresu na webovou adresu, kde by se měl onen tajemný filantrop jménem Bailout Bill prezentovat. Ovšem realita je taková, že se na oné stránce rodí spíše inzertní server, byť zatím (předpokládám dočasně) vypadá lehce spartánsky. Podobné informace nabízí o tomto webu i Mahalo, podle něhož byla tato služba spuštěna 3. února 2009 (a již během pár dní o ní ví celý svět!) s cílem nabídky lokální inzerce za jářku neodolatelných $9.95 za měsíc. Za tu cenu máte možnost na server, který je kombinací oblíbeného Craiglistu a Youtube, umístit své inzertní video a začít prodávat či nakupovat zboží, které potřebujete.

Co si z toho vzít? Minimálně to, že pokud se dobře stiskne některých z šesti knoflíků šeptandy, můžete i s minimálním rozpočtem udělat díru do světa. Rozpočet (alespoň podle informací v článku na Novinkách) je půl milionu USD, které chce Bailout Bill rozdat mezi lidi, což je - řekněme si to upřímně - na poměry amerických firem celkem zanedbatelná částka. Jen díky správně nastavené kampani se pak o vás šíří zprávy po celém světě (důkazem je mj. tento článek) a jednotlivá média přebírají informaci od agentur bez toho, aniž by si zjistila nějaký širší kontext. Anebo jsou s ním seznámena a celá věc jim přišla natolik atraktivní, že o tom musela informovat své čtenáře. To je, panečku, učebnicový příklad buzzmarketingu.

Update 6.2. 2009: Trocha dalšího coveru Bailout Billa v českých médiích: Idnes, Ihned, portál Tn.cz, Blesk, Aktuálně.

Bezpečnost na internetu je problém nás všech!

Docela se bavím situací, která se rozvinula kolem komunitního portálu Libimseti.cz. Možná jste zaznamenali, že loni v srpnu se jim někdo naboural do jejich databáze a získal přístup k soukromým albům několika tisíc uživatelů (resp. uživatelek). Díky tomu se mohl oblažit pohledem na spoře oděné patnáctky v rádoby sexy pózách (ou, yeah!). Ovšem jak se nyní ukazuje, útok to nebyl jediný a podle všeho jich bylo více, přičemž k tomu poslednímu mělo dojít letos v lednu.

Nemá asi cenu nosit dříví do lesa, stačí když si přečtete oba dva výše linkované články, ale co mě na celé situaci zaráží nejvíce je fakt, že někteří lidé nejsou natolik soudní a používají na všechny internetové služby jedno a to samé heslo.

Ano, je to pohodlné (a člověk je od přírody tvor pohodlný) a přiznám se, že i já jsem kdysi hodně dávno měl „na internet“ jedno heslo, ale postupem času jsem si uvědomil, nakolik (ne)bezpečné to je. Stačí, aby na některé službě někdo vaše heslo zachytil, a jste nahraní. Běhá mi mráz po zádech, pokud by někdo mohl jen kvůli mé lenosti ukrást mou identitu, odčerpat (nebo minimálně monitorovat) peníze na účtu, přistupovat k mailu a mnoha dalším službám, které jsou na mail a heslo vázány. O to víc mě šokují na první pohled nevinné příspěvky do diskusí, jak ilustruje obrázek níže. (Aneb když už mi někdo odcizí heslo, které používám všude, řeknu mu alespoň, kde ho může použít). Vlastně ne, oni to provozovatelé “Líbka” oficiálně nepřiznali, že mohli být napadeni letos, takže žádné obavy…

Osobně používám na každou internetovou službu nebo web jiné heslo. Nepoužívám žádný speciální software, hesla si pamatuji a mám v nich systém. A dokonce to jde celkem jednoduše, i když jsem líný jako všichni ostatní. Ani v nejmenším netvrdím, že má hesla jsou neprůstřelná (nejsou!), ale rozhodně díky nim můžu klidně spát. Samozřejmě, že pokud někdo bude moc chtít, vaše heslo vždycky prolomí (pomocí hrubé síly) nebo jinak zjistí (pomocí sociálního inženýrství).

Čas od času se dostanu k cizímu heslu a bohužel drtivá většina z nich je natolik naivních, že by se v jejich stínu mohla i Iveta Bartošová označit za královnu světového popu. Buď se jedná o to samé heslo jako uživatelské jméno (v horším případě) nebo jde o uživatelské jméno doplnění rokem narození (v lepším případě), případně coby hesla figurují jména partnerů / dětí / psů / koček / děděčků / babiček / tetiček z druhého kolena. Sem tam se jedná o zdrobnělou variaci na jméno nebo přezdívku. Tedy nic, co by nadprůměrný znalý trochu blízký člověk neprolomil.

Apeluji na vás, uživatelé moji drazí a milí internetu! Nebuďte hloupí, líní a pohodlní. Vytvářejte si pro své účty hesla, která nebudou snadno prolomitelná a kvůli jejichž odcizení se pro vás nezhroutí svět. Tady máte mé tipy:

5 tipů pro vytváření hesel a zacházení s nimi

Tip 1: Mějte dlouhé heslo

Názory na délku hesla se sice různí, ale v průměru je 6 znaků v hesle v pořádku, 10 je dobrých, 15 skvělých. Pokud tedy zrovna heslo neslouží jako klíč k nějakým supertajným informacím (přístup do velína v Temelínu:-), vystačíte si s těmi 6-10 znaky. Mít heslo kratší a pouze z písmen je velmi riskantní, jelikož jej prolomí kdejaký program během několika málo minut.

Tip 2: Neomezujte se na abecedu

Většina běžných uživatelů má svá hesla tvořená pouze písmeny z abecedy. Naštěstí (či naneštěstí pro crackery) heslo může obsahovat jakékoliv libovolní znaky, které jste schopni na klávesnici napsat. Neomezujte se proto pouze na použití písmen abecedy a do hesla vložte i jiné znaky.

Uvádí se, že pro vytvoření hesla je vhodné si zvolit nějaké běžné a smysluplné slovo, např. „vasejmeno“. Poté změňte některé malá písmena na velká („A“ není v hesle to samé co „a“, tudíž pokud by chtěl heslo někdo prolomit, měl by těžší práci) - „VaSeJmEnO“. Stejně tak se vyplatí zaměnit některá písmena za čísla, např. „V4SeJm3n0“. A abyste případného crackera ještě více dorazili, doplňte do hesla ještě nějaký jiný znak - !, @, # & atp. Výsledkem bude např. heslo ve tvaru „V4SeJm3n0!“, jehož prolomení nebudou otázkou náhody ani několika minut.

Tip 3: Mějte různá hesla pro různé služby

Jak jsem zmínil v příspěvků výše, neomezujte se na jedno heslo pro všechny své účty. Pokud by vám někdo takové heslo odchytil, můžete rovnou heslo všude změnit, což by pro někoho znamenalo práci minimálně na půl dne a hlavně především stres z toho, že nikdy nebudete vědět, zda jste změnili úplně všechny hesla. Doporučuji proto vytvořit systém, kdy například heslo vytvořené podle výše uvedeného klíče budete pokaždé obohacovat o nějaké další znaky. Možností je mnoho, opět aby se heslo co nejlépe pamatovalo a dalo odvodit, zkuste třeba k heslu přidat první tři písmena daní služby, do které se přihlašujete.

Tip 4: Nikam si heslo nepoznamenávejte

Někteří lidé si ihned vedle platební karty poznamenávají i PIN. Nedělejte to samé s heslem! Psát si ho na papír někam k počítači nebo jej v počítači někde ukládat, je hloupé. Snažte se heslo co nejrychleji zapamatovat. Byť se to zpočátku může jevit jako nadlidský úkol, pokud budete heslo používat trochu častěji než jednou za půl roku, brzy se vám jeho podoba vryje pod kůži a budete jej na klávesnici datlovat zcela automaticky.

Tip 5: Nevěřte nikomu, kdo po vás bude chtít vaše heslo

Poslední, nikoliv však nejméně důležitá rada. Nikdy, opakuji nikdy nevěřte nikomu, kdo po vás bude chtít heslo. Ať už je to váš partner, kolega, přítel, člověk tvářící se coby administrátor služby nebo zaměstnanec z banky, ať už vás kontaktuje osobně, mailem nebo po telefonu. Nikdy své heslo nikomu nesdělujte.

Pokud budete postupovat podle výše uvedených rad a doporučení, internet bude den ode dne krásnější…

Jak jste na tom s hesly Vy? Slouží Vám mozek, nebo používáte nějaký speciální software na jejich ukládání? Nebojíte se z odcizení hesel? Nezhroutí se v takovém případě Váš svět? Názory vítány.