Komunity jako součást vašeho online marketingu

Co mě na online marketingu fascinuje již od jeho začátku, je samotná jeho povaha. Oproti klasickému marketingu v „kamenném“ světě v tom tvořeném z jedniček a nul nemusíte disponovat milionovými rozpočty, ale vystačíte si mnohdy s desítkami až stovkami tisíc. A přitom oslovíte minimálně to samé a často mnohem větší množství lidí. Nezatížen obrovskými rozpočty, které by sváděly k tradičním metodikám a postupům, se jako marketér snažím v každé kampani hledat kreativní a inovativní řešení zadaného problému. A právě práce s komunitami mě dokáže často překvapit jistou návratností vynaložených prostředků.

Někteří na sociální sítě nadávají a v jejich souvislosti zmiňují pojmy jako Velký bratr, ztráta soukromí či exhibicionismus, já jako marketér jejich existenci jen kvituji. Díky nim se mohu relativně přesně dozvědět, jací lidé opravdu jsou, jaké názory zastávají a jaké hodnoty vyznávají. Mnohdy stačí posbírat střípky z několika různých služeb a během chvilky se o člověku dozvíte mnohem více informací než by vám pověděl on sám za celé odpoledne…

3 kroky pro vstup do community marketingu

Práci s komunitami se věnuji v rámci toho, co dělám, už nějaký rok. Za tu dobu jsem si vyzkoušel řadu postupů a řekl bych, že poměrně dobře vím, co funguje a co nikoliv. Dnes bych se rád s vámi na tomto místě podělil o jeden z nejběžnějších způsobů, jak můžete využít síly komunit ve svůj prospěch. Celé to spočívá v tom, že musíte najít, vybudovat důvěru a poté oslovit lidi, kteří sdílejí stejný (nebo minimálně podobný) pohled na svět jako vy při komunikaci vašeho výrobku či služby.

Read more

Hromadný test dostupnosti uživatelských jmen

Sociální sítě typu Facebook, Twitter nebo Flickr již dávno nejsou jen doménou early-adopters a jiných technoidů. Postupem času se z toho stává masová záležitost a za nějaký pátek kdo nebude mít svůj profil na některé ze sítí, jakoby ani nebyl. Pozoruji to u sebe, kdy mě například na Facebooku žádají o přátelství lidé, které jsem neviděl drahně let a o kterých bych před pár lety ani v nejmenším neřekl, že si s počítači nějak rozumějí.

Zkrátka a dobře přítomnost vás či vaší firmy v tomto podhoubí internetu je jen otázkou času. Poslední dobou se stále častěji věnuji social media managmentu a pro mé klienty je přítomnost v social networks něco zcela nového a vzrušujícího.

Dnes bych vám rád na tomto místě doporučil skvělý nástroj, jenž se bude hodit všem těm, kteří hodlají v nejbližší době vstoupit do vod sociálních sítí. Tento nástroj najdete na stránce http://usernamecheck.com/ a jedná se o skvělou aplikaci, která vám během pár okamžiku odhalí, zda je vámi zamýšlené jméno na předních sociálních sítích volné či obsazené. Celkem se jich tu testuje přes 60!

Celých 93 % ze 100 globálních brandů má účet na Twitteru zabraný někým jiným! Jedná se o tzv. Twittersquatting.
Viz http://erikjheels.com/?p=1298

Někdo se možná zeptá, k čemu je to dobré? Inu je to podobné jako s doménovými jmény – pokud vám někdo obsadí vaši značku (jméno, přezdívku…), jen těžko se jí budete dovolávat (pokud nejste uber korporace jako Apple). Proto osobně když začínám pracovat pro nového klienta, který po mně chce managovat social media, jako první registruji na jeho jméno všechny volná uživatelská jména na všech významných sítích, která nějakým způsobem souvisejí s jeho značkou a případně i podnikáním. A právě díky výše zmíněnému webu nemusím procházet jednotlivé stránky postupně a zkoušet, co je volné a co nikoliv. Užitečné, nemyslíte?

Tři klíčová slova pro internet v roce 2009

Od chvíle, kdy nám loňský rok utekl nenávratně pryč, se mě stále více lidí okolo ptá na můj názor na to, jak bude internet vypadat v tom letošním roce se devítkou na konci. Většinou odpovídám že nevím, že je to těžké předpovídat. Popravdě můžu říct jen to, co se domnívám.

Než abych psal nějaké z prstu vycucané predikce typu Seznam.cz letos změní majitele, rozhodl jsem se raději jen zmínit tři klíčová slova, která budou patřit mezi zaklínadla internetu v roce 2009. Alespoň podle mě. Takže pokud plánujete začít něco tento rok podnikat na internetu (podnikáním myslím seriózní byznys, ne development MFA či affiliates), rozhodně se zkuste nad níže popsaným trochu zamyslet.

Klíčové slovo č. 1: Kovergence

Všechno se mění a co si budeme povídat, už ani internet není tím stejným místem, jakým jsme ho znali kdysi. Zatímco před pár lety se dalo chování lidí na webu docela snadno předvídat, dnes tomu tak není. Uživatel má před sebou stovky až tisíce miliony stránek, které mu poskytují to, co potřebuje. Nebo o kterých se to alespoň domnívá. Jinými slovy je aktivní na mnoha různých platformách a bylo by naivní se domnívat, že ty jsou středem vesmíru. Nejsou.

Coby provozovatelé služeb a tvůrci obsahu si musíme uvědomit, že pokud chceme na dravém internetovém trhu uspět, musíme jít za uživatelem. Jít na místa, která důvěrně zná, proniknout do aplikací, které denně používá. Boj o pozornost uživatele je dnes větší než kdy jindy a tento trend ještě poroste.

A právě v tom vidím osobně jednu z největších současných příležitostí. Poskytněte uživateli něco, co sblíží a propojí všechny jím využívané služby tak, aby se s nimi dalo snadno, jednoduše, rychle a pohodlně pracovat a máte vyhráno. Proto si myslím, že všechny služby, aplikace nebo iniciativy obecně směřující ke konvergenci budou mít zelenou. Chcete pár příkladů? Tady jsou: FriendConnect, Friend Feed, OpenSocial, killer-widgety apod.

Klíčové slovo č. 2: Vztahy

Během několika posledních let sleduji, jak se postupně mění přístup lidí ve smýšlení o internetu a tento trend i letos ještě více poroste. Internet se stane více než kdy jindy nástrojem komunikace a budování vztahů. Zatímco pár let nazpět jsem měl pocit, že spousta lidí internet považuje za anonymní žumpu, která snese všechno, dnes si lidé více uvědomují svoji roli v celé tom soukolí a především to, jak internet může ovlivnit jejich soukromý život i pracovní život.

Myslím, že to byly až sociální sítě, které daly internetu tvář. Uživatelsky generovaný obsah, komunity a především networking. To celé posunulo internet tam, kde ho máme nyní, tam, kde vše funguje na osobní a přímé komunikaci skrze Facebook, LinkedIn, Twitter či jiné sociální sítě. Každý je snadno dosažitelný a kontaktovatelný. Počet uživatelů těchto sítí tento rok poroste a překoná všechny očekávání. Pro příklad jmenuji ten Facebook – za uplynulý měsíc se zde zaregistrovalo 25 000 nových uživatelů z České republiky. Není to famózní?

Statistika nových uživatelů na Facebooku za minulý měsíc

Každopádně vztahy se nebudou letos budovat pouze na bázi uživatel – uživatel, ale značně také posílí (v duchu předchozího konvergenčního bodu) trend společnost – uživatel a společnost – společnost. Do výsluní se tak tento rok dostanou pojmy jako personal branding, reputation management, korporátní blogování aj. S trochou nadsázky brzy budeme všichni fasovat při nástupu do zaměstnání i firemní účet na Twitteru.

Klíčové slovo č. 3: Mobilita

Ať chceme nebo ne, všechno to spěje do stavu, kdy budeme mít internet v mobilu či jiném čipu implantovaném někde na těle. Dobrá, ten čip není možná výhled na tento rok, ale ty mobily určitě ano. Již dnes si můžete dopřát relativně levný datový tarif u všech našich operátorů a je jen otázkou času, kdy bude internet úplně zdarma (můj tip Q4 2009, sice bude zdarma, ale bude tam šílené FUP). Ptáte se, jak to všechno souvisí s internetem? Jednoduše – tím, že si internet v mobilu bude ukusovat stále větší a větší sousta, otevře se nám tu prostor pro zcela nové typy služeb a aplikací.

Osobně vidím nejvyšší potenciál ve využití interní GPS (která se pomalu, ale jistě usazuje ve všech telefonech) a různých social-based služeb. Social shopping, social gaming, social traveling a další a další příklady, které můžete vymyslet. Zkrátka a dobře využití vaší aktuální lokace, komunity a jejích vědomostí bude mocné a užitečné.

Kromě toho bude mobilní internet sloužit ke spojení s vašimi přáteli či spolupracovníky a zprostředkuje vám kontakt s nimi, i když jsou na opačné straně zeměkoule. Teď nemám na mysli pouze mobilní verze „velkých“ služeb, jako spíše různé specifické aplikace umožňující streamování videa přímo z mobilu nebo komunikační aplikace typu Fring.

Jaký je váš názor na vývoj internetu v tomto roce?

Jak na nastavení správné cenové politiky

Téma nastavení cen a cenová politika obecně je u firem, ale i freelancerů mnohdy velmi opomíjené téma. V určitých oblastech jsou zákazníci na cenu velmi senzitivní, v jiném odvětví se vám změna ceny (ať už nahoru či dolu) na množství zakázek či objednávek ani nepodepíše. Nerad bych tu dnes zabíhal do detailů, protože o tomto tématu bychom se mohli bavit dlouhé hodiny; raději vás seznámím s tou úplně nejjednodušší strategií, jak nastavit své ceny.

Skvělí, rychlí a levní lidé neexistují

Bohužel já (a předpokládám, že ani vy) nežijete v ideálním světě. Ve světě superhrdinů, kteří svými schopnostmi dokáží zastínit drtivou většinu běžných lidí a kteří jsou ve své práci skvělí, rychlí a ještě k tomu levní. A to je právě to, o čem bych se rád dnes bavil – pokud za vámi někdo přijde, neočekává, že budete mít všechny tyto tři popsané vlastnosti, ale pouze dvě z nich. (Samozřejmě, občas se někdo takový objeví, ale kdo se v byznyse nějaký pátek pohybuje ví, že to prostě nejde).

Při sestavování své cenové politiky se proto rozhodněte, zda chcete být vnímáni jako skvělí a rychlí, skvělí a levní nebo rychlí a levní. Jiné možnosti neexistují! Být skvělý, rychlý a k tomu levný je cesta do pekel. Představte si to jako vztah, ve kterém máte muže a ženu. Další muž (nebo žena) by tu byl na obtíž a nefungovalo by to. Podobné je to s cenami.

Proč superhrdinové existují jen v pohádkách?
Když byl Ed mladší a začínal podnikat, věci popsané výše vůbec neřešil. Snažil se pořádně dělat svou práci, dělat ji rychle, kvalitně a podle něj za odpovídající peníze. A protože je Ed od malička perfekcionista, trávil v kanceláři dlouhé hodiny laděním těch nejmenších detailů, i když věděl, že si jich ve výsledku třeba nikdo nevšimne. Občas opouštěl kancelář pozdě v noci, často i ve dvě ráno jen proto, že chtěl, aby byl klient spokojený. Výsledkem toho všeho sice nebylo klasické vyhoření, ale zbortil se mu kvůli práci vztah a hlavně začal přemýšlet o tom, jestli tohle všechno má smysl, když dělá od nevidím do nevidím a peněz nějak moc nemá…

Skvělí a rychlí lidé jsou drazí

Pokud někdo chce něco rychle, musí si za to zaplatit. A pokud chce někdo něco rychle a přitom kvalitně, musí si zaplatit mnohem více. Starý známý fakt, který je samozřejmě pravdivý. Pokud nás někdo osloví s tím, že potřebuje realizovat zakázku, na kterou opravdu spěchá, můžeme odložit rozdělané věci, věnovat se tomu po pracovní době či o víkendu, ale něco to bude stát.

U tohoto modelu je třeba si dát pozor na to, abyste stihli domluvený termín (což vám mnohdy může přinést pár vrásek a šedých vlasů), protože ten rozhoduje o tom, jestli se na vás příště klient obrátí. Naopak bonusem jsou skvělé peníze, které mohou být třeba několikanásobkem toho, co byste dostali, kdybyste projekt realizovali mnohem delší čas.

Skvělí a levní lidé jsou pomalí

Mezi klienty je ale i spousta těch, co hrají na cenu. Mnozí z nich se snaží najít co nejlevnějšího dodavatele (od těch ruce pryč – nejsou vůbec loajální – jakmile se objeví někdo levnější než vy, dají vám sbohem) a jiní kromě nízké ceny vyžadují odpovídající kvalitu. Pokud vás někdo takový osloví a jeho zakázka se vám zdá z nějakého důvodu zajímavá (pěkná reference, blízké téma apod.), ale peníze za to nejsou zrovna skvělé, můžete si na realizaci domluvit více času. Prioritu budou samozřejmě mít lépe placené projekty, takže tady s tímto se můžete „babrat“ delší dobu.

Oproti předchozímu modelu máte na realizaci dostatek času, jste v relativní pohodě, nemusíte se stresovat, že datum odevzdání možná nestihnete. Na druhou stranu peníze nebudou nijak skvělé.

Rychlí a levní lidé produkují méně kvalitní věci

Třetí a nejhorší případ je ten, že budete rychlí a levní. Pokud na projekt nemáte dostatek času, logicky výsledek nebude asi zrovna ukázkový. Možná rychle získáte peníze a můžete se posunout na další projekt, ale tento si určitě do portfolia či referencí nedáte, protože se za něj z nějakého důvodu budete stydět. Je to jednoduché, ale je tomu skutečně tak. Nicméně na tomto modelu úspěšně funguje spousta firem a jednotlivců a výsledky jejich práce se podobají spíše továrním prefabrikátům než čemukoliv jinému. Tento model je opravdu špatný, pokud je váš byznys alespoň z části postaven na kreativitě. (Jinými slovy pokud děláte v kreativní branži a jste levní a rychlí, dřive či později na to dojedete).

Důležitou věcí v celém procesu je seznámení klienta s tím, jaké jsou možnosti. Pokud někdo za vámi přijde s tím, že chce realizovat projekt podobný tomu, co máte v referencích a má na to nižší rozpočet, než s kterým byste si vystačili, normálně mu řekněte, že jej sice realizovat můžete, ale že tomu dáte nižší prioritu a realizace bude trvat déle, příp. že jej za tu cenu nemůžete realizovat v požadovaném rozsahu. Jakmile začnete dělat nějaké výjimky a nebudete se držet jedné z výše popsaných cest, můžete skončit jako Ed v příběhu výše. Ať se vám daří!